BUVOL

Lyrická báseň
» autor: Rendlík
Den si začal, probudil
mne. Ne mou zvědavost
ta je už zaujata, od té chvíle kdy
ví co má čekat. Na zem s pláčem
klekat, prosit jen o tu noc, tolik moc

Není ji nikdy moc, mohla by
být ještě o trošku drzejší.
Přeprat ten den, dát mu pěstí.
Štěstí se někde krčí, když přijdu
na řadu. Vždy není k mání. Všichni
se ptají, kde je, mne však prý neunese.

Vytažen, kombajnem pokosen. Zlosti
plný, vítr vane i ono nepřestane. Hoď
srdce své do žita, nebude to lepší. Tvá
pouť byla už odlita, zakalena, prohlédnuta,
zamítnuta. Provlečen skrze nesmiřitelné
peřeje. Utopen pak vodou uchopen, s
ohromné výšky pak upuštěn na kopí
osudu.

Roztrhl se řetěz, nebyl zlatý. Byl to taký
obyčejný, rez už měla na něm tu svou
párty. A tak skončil není to zločin, jen
jakýsi počin. Natáhnul se silou velikou
a po té prasknul, jako guma od tepláků.

Není tedy tady ta věc, co něco poutala.
A na nic se nikdy nikoho neptala. Z ohniště
stoupá dým, cestuje tak někam nahoru. Až
kam vlastně dojde, než svou průhlednou strukturu
rozpustí. Jsem tu taky a točím se v kruzích, hlava
se mi točí, ale mou životní cestu nenakopne k
jinému možnému levelu. Který bych rád žil, z krví
z žil. Zcela sám a bez veškerých přísad co ti
život může dát. Nechceš se už vzdát, budeš se
i nadále bezútěšně prát.

Tu jsem a se mnou spousta kulek, usídlených
ve mně. Jsem jako cedník, čerstvě zakoupený.
Je ve mne spousta dírek, někdo je do mně udělal.
Slyším jen cvak a cítím ten pach že by poslední. A
ta poslední rána do hlavy co ji neslyším, ale už je klid.
Nic necítí, nic nebolí. Jaký byl jeho život, no docela
průhledný. Nebo spíše dementně průměrný. Tak proč
tedy skončil tak jakoby na divokém západě žil.

Někdy je start a cíl to samé. Nevíš kde se teď zrovna
nacházíš, tak se zeptej toho kdo tou startovní pistolí
vystřelil. Zatím živ, nevěda nic jede kamsi busem.
Prohlíží si tu krajinu, kde se bude o svůj život prát
a bohužel prohrávat, Tak si užij to bezprizorné nevědění
svého osudu. Který skončí v dřevěné krabici, uložen tam.
Pod tou tíhou tak klidnou, jako i dokonale definitivní.
Tipů: 1
» 22.06.20
» komentářů: 4
» čteno: 573(9)
» posláno: 0


» 22.06.2020 - 19:59
Paulmatthiole
1
Jak jsem zmínil v komentáři k (před)minulému dílu, pravopisnou složku bych rozhodně nijak nevyzdvihoval a nerozebíral, protože na litwebech obecně není považována za podstatnou.

Leč k obsahu díla: poměrně obsáhle a barvitě je popisováno, že máš o poznání kladnější vztah k noci než k dennímu světlu – je jasně ohraničené spektrum postojů, prosbami o noc počínaje, přes vyhrožování dni a přirovnáním noci ke štěstí konče. Pro někoho snad poněkud rozvláčné a nenechávající prostor pro čtenářovu fantazii, ale zase na druhou stranu je to zcela otevřený a detailní rozbor momentálního rozpoložení… které v dalších slokách přerůstá v rozervanost vyjádřenou potřebou či touhou vydržet na bojišti života co nejdéle, s vědomím konečné prohry a letmým zábleskem hledání prapříčiny začátku bytí.

Pozoruhodná exkurze a, alespoň pro mě, velmi zajímavé čtení :-)
» 23.06.2020 - 11:48
Hazentla
Jednoznačně oceňuju originální autorský styl, podle mého něco, co na literu dlouho nebylo :-)
» 26.06.2020 - 00:03
Hazentla: Díky, za střípek který potěší.
» 26.06.2020 - 00:09
Paulmatthiole: Ty jsi mne celého rozebral, docela až na součástky. Píšu tu na konektoru ale stejně tam jsou chyby, to mne nejvíce irituje. Chápu že pravopisná či gramatická chyba, nebo interpunkce, může atmosféru básně, dosti zkazit.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: BURLESKA | Následující: NEKOMPROMISNĚ

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.