raďo

Hazentla: Tara:
Jo, to už je na každém autorovi, jak šikovně to vyjádří :-)
Nebo respektive na čtenáři, jak moc šikovné se mu to vyjádření zdá.
:-)
Za mne to není zlé - nutí to vlastně číst poměrně pozorně.

Tara: Jasně - já dobře rozumím, co chce autor povědět... ale mohlo by být šikovněji vyjádřeno...
Za zamyšlení stojí určitě, už jen lidé "bez domova" na milosrdenství vlastně spoléhají:-)

Hazentla: Tara: záleží z jakého pohledu se na to člověk dívá... z pohledu toho, kdo tam toho psa odložil? Pak jo, pak je to spíš barbarství.
Ale z pohledu toho psa? Nebo těch, co se o něho v tom útulku starají?
...
báseň určitě stojí za přečtení.. i za zamyšlení, jak jsme právě s Tarou názorně předvedly

Tara: raďo, já jako chovatelka psů bych rozporovala hned druhý verš, pes v útulku mi nepřijde jako milosrdenství, ale barbarství... no, celkově v básničce vnímám sice dobrý úmysl, ale nepříliš dobře ztvárněný, u mne dnes za tip.

divoženka1: Milosrdenství je slovo
které umí pomoci
v pravou chvíli
Milosrdenství
je teplá hladící dlaň
kolem nás
teď a tady

raďo: divoženka1: děkuji ti za hezká slova

Ringo: Dyje mi něčím připomíná Orinoko, Jenisej, Zambezi či Jang c' tiang – ani u jejich břehů jsem nikdy nebyl… ;-)

divoženka1: U Dyje jsem prožila détstvi,moc hezká básnička

raďo: Psavec: dík moc

raďo: zenge: je tak, jako kamínky v potůčku, chvilku vedle dobrého, chvilku vedle špatného, pak zas sami v nekonečném proudu

raďo: Ringo: jako první, děkuji za zastavení...

Psavec: Jo, líbí.

zenge: přátel máme mraky, ale kamarádů je nedoSTatek;-)

Ringo: Doufám, že se s verši už seznámila (nebo seznámí) i ona.

raďo: divoženka1: a já moc děkuji...

divoženka1: Moc se mi libí*********

raďo: Gándhí: matousekKkrejca: děkuju

raďo: byron: dík moc

raďo: Ringo: já ze svého jo

Gándhí: jo, ST