Mojí kamarádce

Je z pohádky
je dítě přírody
je jiskra pohody
bláznem co sítě
potrhá
celá je ze zlata
ne není bohatá
jen z hejna andělů
co vylétli do světa
když bůh se probudil
z oken domu
jak holuby vypustil
pro hezčí svět
oči jak kaštany
přítelem je mi
jsem rád že
chodí tu po zemi
pro její obličej
i její srdce
zlomil bych horu
a v moři mince
pohledal
jsi blízko
jindy zas dál
a vítr pošeptal
že si jak drahokam
navěky navěky
rád tě mám...