Napůl» autor: raďo |
Tak nejak z té staré
doby je mi líp
dnes je to samý
bakelit
lesku třpytu
je až moc
častěji volám
o pomoc
ať v háji to
celé neskončí
težší je dívat se
do očí
ale tam víc
se vždy naučím
a dokud nespatřím
ty kopce
nad Dyjí
kde zapomínám
na to co mne
zabíjí
tam chvíle jsou
jak střípky
z dětských let
modrý svět
co zbarvily
motýli
přírodou opilí
toulám se trávou
listím
tam pokaždé
zjistím
že to pradávné
smysl má
že není to ozvěna
podkova hozená
je to ta
doba tajemná
co nalézám
a ztrácím....
doby je mi líp
dnes je to samý
bakelit
lesku třpytu
je až moc
častěji volám
o pomoc
ať v háji to
celé neskončí
težší je dívat se
do očí
ale tam víc
se vždy naučím
a dokud nespatřím
ty kopce
nad Dyjí
kde zapomínám
na to co mne
zabíjí
tam chvíle jsou
jak střípky
z dětských let
modrý svět
co zbarvily
motýli
přírodou opilí
toulám se trávou
listím
tam pokaždé
zjistím
že to pradávné
smysl má
že není to ozvěna
podkova hozená
je to ta
doba tajemná
co nalézám
a ztrácím....
Tipů: 2
» 14.04.20
» komentářů: 3
» čteno: 385(5)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.04.2020 - 22:08
Dyje mi něčím připomíná Orinoko, Jenisej, Zambezi či Jang c' tiang – ani u jejich břehů jsem nikdy nebyl… ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Mojí kamarádce | Následující: Milosrdenství