Paměť řeky
Rád sedávám u řeky.
» autor: vavaoko |
Paměť řeky.
Voda se divoce v peřejích zmítá.
Nad nimi hladina hladká jak zrcadlo.
Plavce chce zmýlit, řeky síla skrytá.
Ze skály sleduji prastaré divadlo.
Divokou peřejí se vratká loď řítí.
Dva muži pádlují ze všech svých sil.
Jen dlabaný kmen. Pár velkých ryb v síti.
Tam pod velkou skálou má loďka svůj cíl.
A peřej! A válec! A balvany vpravo!
Drž předek a nepusť vor do vody nízké.
Náš vor je moc dlouhý. Víc, nežli je zdrávo.
Když narazíš, nespatříš víc svoje blízké.
A řeka se valí. I s pramicí nízkou.
Loď se solí proplula peřejí.
A vesla jen kmitají. Teď proplouvá vískou.
Ze břehu děvčata lodníkům mávají.
Víc doleva háčku. Ten vracák je zrádný.
Tak uber! Ať o skálu neodřu loď.
Je chladno. A prší. To kemp bude prázdný.
Tak keňu tu přivaž a na pivo pojď.
A řeka se valí. Roky nepočítá.
Temná a ledová. Krásná a tajemná.
Nad peřejí ospalá. Mlhou je přikryta.
Zde voda je divoká. Tam zas tůň bezedná.
Ta řeka stokrát prokletá. V povodních dravá.
Rve stromy i domovy. Do moře unáší.
Je prastarou jistotou. A tak má svá práva.
Je tisíc let stařenou. Přehrady nesnáší.
Mám rád tuhle řeku. Je tichá i bouřlivá.
Již roky mne hýčká. Je na rány balzám.
Je přátelská. Divoká. Jindy zas mazlivá.
Mou dlaň jemně hladí a já ochutnávám.
Voda se divoce v peřejích zmítá.
Nad nimi hladina hladká jak zrcadlo.
Plavce chce zmýlit, řeky síla skrytá.
Ze skály sleduji prastaré divadlo.
Divokou peřejí se vratká loď řítí.
Dva muži pádlují ze všech svých sil.
Jen dlabaný kmen. Pár velkých ryb v síti.
Tam pod velkou skálou má loďka svůj cíl.
A peřej! A válec! A balvany vpravo!
Drž předek a nepusť vor do vody nízké.
Náš vor je moc dlouhý. Víc, nežli je zdrávo.
Když narazíš, nespatříš víc svoje blízké.
A řeka se valí. I s pramicí nízkou.
Loď se solí proplula peřejí.
A vesla jen kmitají. Teď proplouvá vískou.
Ze břehu děvčata lodníkům mávají.
Víc doleva háčku. Ten vracák je zrádný.
Tak uber! Ať o skálu neodřu loď.
Je chladno. A prší. To kemp bude prázdný.
Tak keňu tu přivaž a na pivo pojď.
A řeka se valí. Roky nepočítá.
Temná a ledová. Krásná a tajemná.
Nad peřejí ospalá. Mlhou je přikryta.
Zde voda je divoká. Tam zas tůň bezedná.
Ta řeka stokrát prokletá. V povodních dravá.
Rve stromy i domovy. Do moře unáší.
Je prastarou jistotou. A tak má svá práva.
Je tisíc let stařenou. Přehrady nesnáší.
Mám rád tuhle řeku. Je tichá i bouřlivá.
Již roky mne hýčká. Je na rány balzám.
Je přátelská. Divoká. Jindy zas mazlivá.
Mou dlaň jemně hladí a já ochutnávám.
Tipů: 44
» 09.10.13
» komentářů: 46
» čteno: 1343(35)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.10.2013 - 13:03
poseděla jsem s tebou nad řekou a mávala lodím ...
moc příjemné to bylo ...
moc příjemné to bylo ...
» 09.10.2013 - 15:13
2
Řeka,ta někde
..v horách pramení
Řeka je plná
..balvanů,kamení
Řeka je mohutná
..je klidná i divoká
Řekni mi
..kam řeka tak pospíchá?
~~~~~~~~~~~~~~~~~
A tobě po hladině ST připluje..
..v horách pramení
Řeka je plná
..balvanů,kamení
Řeka je mohutná
..je klidná i divoká
Řekni mi
..kam řeka tak pospíchá?
~~~~~~~~~~~~~~~~~
A tobě po hladině ST připluje..
» 09.10.2013 - 17:07
krizekkk
Rád koukám do vln. ST
» 09.10.2013 - 20:55
Projela a prožila jsem to s Tebou:-)
A řeka se valí, roky nepočítá. Moc se mi to líbí.
ST
A řeka se valí, roky nepočítá. Moc se mi to líbí.
ST
» 10.10.2013 - 15:46
Vidím Vltavu za starých časů,kdy se stahovalo na vorech dřevo...
Hned co dojdu dom,jdu pustit loďku do potoka:-))
Hned co dojdu dom,jdu pustit loďku do potoka:-))
» 10.10.2013 - 17:14
Snad jednou napíšu té své řece taky něco tak pěkného. Už leta se na to chystám. Jmenuje se Střela. a.j.
» 10.10.2013 - 17:29
zvířenka: Trup z kůry a plachtu z listu..Byla to krása, v dětství.
Díky za koment
Díky za koment
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ten kámen. | Následující: To dítě je blbé.