O nás

Žije ještě vůbec

Aneb jak to vidí z vesnické hospody

Remdesvir

Učme se učit

"No, to mě podržte!" rozpřáhl dědeček ruce s vykasanými rukávy. To byl signál pro mě a já nechal maminku maminkou a i s tím mravenčím kufříkem jsem se rozeběhl a volal jsem „dědóóó“ a kufr mě tloukl do kmitajících nožek

…

   „Mí nejvěrnější a nejlepší přátelé, co mě nikdy nezklamali a měli mě rádi…“, napsal si dědeček do ovčí kroniky

Né ten z Liptákova

A taky něco o poserproužcích

Kdo za tím únosem stál?

Jurovi hrozí obvinění. Z čeho…?

Mojmír (Timur) rekapituluje události poslední doby

Jáchymovské doly, 50. léta. Inspirováno historií.

Příběh ještě nekončí

Tonička už toho věčnýho dědkova lození měla plné zuby a tak se raději ze schodů odstěhovala do „sadu“ a líně obdivovala krtka, co se odvážně vydal vyházet pár lopatek hlíny mezi švestkami. Chvíli se zájmem pozorovala pohybující se hnědou hromádku, ale vedro ji udolalo...

V zimní dlouhé noci

Ze švestek si nechával pálit slivovici, která se vůbec nedala pít, i když dědovi a mamince s tatínkem dost nepochopitelně chutnala. Tatínek, ovlivněn indiány a ve větru se zmítajícími teepee, jí říkal ohnivá voda a občas po napití napodoboval válečný pokřik Apačů nebo nějakých jiných rudochů.