G.P.

Mám rád tu nespoutanou přírodu
mám rád vysoké hory - zespodu...
:-)

Běhat, skákat, kličkovat - jo, to byly časy,
dnes mi chybí síla, vůle, chuť i vlasy...

30
Milá dcero, už máš třicet,
je na čase začít myslet...
:-)

Na magistrále je rušno,
dneska žádný aktivista
svoje moudra to nechlístá...

Věštila jí to cikánka:
Pannou bude a zůstane
stará zapšklá puritánka...

Když tělo odmítne alkohol,
není třeba se čílit,
vodka neřeší světabol,
v tom vážně nechci se mýlit...

Jsi zimo mrazivá a krásná jsi až k pláči,
však tvoje vláda skončila, tak odejdi, už stačí...

Radegast: Jo, postižený celoživotním muzicírováním... :-)

Na křídlech smutku
umíráš - vskutku...

Oblečená
a možná přesvědčená,
bude svlečená

Má milá je na palici,
chce po mně jen tu kytici,
ona totiž nepije, nekouří ... a nežije...

Když to čtu, chvíli dívám se nazpět
a pak mě napadá - nesmí se nesmět...

Když to takhle povídáš,
zahrál bych si mariáš,
sedma, stovka, betl, flek,
tutti, boty, jak jsem řek'.
mariáš, když povídáš.

Kdysi jsem na jedné dece z velbloudí vlny našel upozornění: Nechrání před hurikánem...
:-)

Stíny v řece
neplavou přece...
:-)

M.A.Rek:
To bylo zbytečné
a trochu hloupé,
a bez všech vytáček,
poslal jsi svou báseň
i koment do sraček...

Pavučina

Ležím v posteli a nechci vstávat,
za oknem se točí chudák svět.
Hýčkám svoje sny, vteřiny letí,
chci je zastavit a vrátit zpět.

Povinnosti pošlu dneska k vodě,
třeba si tam v mokru zůstanou,
zamknu svoje sny za okna očí,
ztrácí se v zrcadle nad vanou.

Být jenom chvíli holka malá
jen pár minut být princeznou,
já vím,
někdy nám
naše sny lžou
...
já to vím,
někdy nám
sny lžou
...

Ve snu stávám se královnou krásy,
dovolenou trávím v Miami,
ve svých snech nemusím o ničem snít,
probouzím se je to za námi.

Ve snu stává se mi, že mám křídla,
vzhůru k výškám stáčí se můj let.
Ve snu šťastná jsem a tak to není,
když se probouzím a padám zpět.

Být jenom chvíli holka malá
jen pár minut být princeznou,
já vím,
někdy nám
naše sny lžou
...
já to vím,
někdy nám
sny lžou
...

Černé je svědomí,
černou mám duši,
málokdo ví to
někdo snad tuší.
Černá je barva dne,
černý je závoj
a zlatem třpytí se
v komoře náboj...

Když tělo bez těla mění se v duši,
odlétá do výšin na křídlech muších,
netouží po těle, žena po muži,
její duše nehmotná touží po růži...

Besinka: Děkuji :-)