G.P.

Když já se kouknu do zrcadla,
leknu se!
A zakrejvám si oči dlaní.
A tak se tam dívat nebudu,
ať se bojí jiní...
A já mám klidné spaní.

Prší.
To je přece klika!
Ať si kdo chce, co chce říká.
Ptáti musíš se vodníka...

Chceš-li doma pokoj mít,
past mu musíš připravit,
když se mrazem zbarví meze,
duch do tepla rád zaleze,
potom připrav starou duchnu,
do které by ten duch žuchnul,
pak tu duchnu zabal pevně,
duch v ní usne a pak zjevně,
dá ti pokoj a klid duši.
Když duch spí tak tě neruší...

Láska, to je jen chemie,
ale vysmívat se umí, bestie...

Nemám srdce z kamene
ani z oceli.
Nemám totiž žádné
a tak jsem v p....!

Pes co štěká nekouše
ani Fanouše.
Pes co vrčí
se krčí.
Pes co vrčí, štěká, kouše,
to je vlk v beránčím rouše...

Měl jsem taky jedno děvče
a měl jsem ho věru rád,
že však vůbec nejsem sobec,
nechal jsem ho kolovat...

Jenom pár slov,
jen holá věta
pro cestu poslední
na konec světa...

Rozbil jsem vázu,
květina zvadla.
Za tuhle zkázu
teď nemůžu se podívat
do zrcadla...

Je ticho.
Jmenuje se zapření...

nabádá mlčte
a svoje myšlenky

nechte plynout v zapomnění...

Kam zmizel smích?
I klaun dnes ztich'.
I komik přežívá
protiva.
Tak začněte už, k sakru, hrát,
ať se můžem začít smát!

Vše rozkvétá, vylézá klíček za klíčkem
do nadpozemských krás,
než přijde se vztyčeným prostředníčkem
zase sviňa mráz...

René Vulkán: Je to tak :-)

Letos Jeseníky,
tiše šeptám - díky...

Já mám štěstí, že má máma
je tu s námi, i když sama,
jezdím za ní jak se dá,
vždyť je to maminka má...

Zavřít oči,
zanotovat,
známou melodii
ať svět se točí,
neplánovat,
žít lehce s nostalgií...

Byl by to vtip za stovku,
jenže chytil kulhavku...

Jeden pán byl z Prahy
a bydlení měl drahý.
Dlouho proto bědoval,
co s tím dělat mudroval,
odstěhoval se z Prahy.

Tančit ve snu a vidět se shůry,
toť zhmotnění mojí noční můry...

Jaro, léto, podzim, zima,
leden, červen, říjen,
každá chvíle je tu prima,
dokud ještě žijem...