G.P.

Jo, svoboda, jak bych to řekl,
s nejedním ten pocit doslova sekl...

Vánoce jsou nádherný,
hodíme je do sběrny...

Jen abys to nepřehnal,
anděl by Ti naplácal (křídly...)

annav: Děkuji mnohokrát, jsem rád, že si někdo občas poslechne... :-)

Ta je ... vlastně STrašně smutná...

katpok: :-) Díky, že jsi pobyla :-)

Všem mooooooc děkujeme :-)

Která slůvka tady chybí?
Myslím, že ta obyčejná,
všední, nudná, stále stejná...
(Ukradly je, myslím, ryby!)

Levandule: ewon: No, mezitím uběhl nějaký čas a ukazuje se, že ty volby dopadly vlastně dost nešťastně. Vítěz - nevítěz Babiš sestavuje vládu, kterou (zatím) nikdo nechce, ale on nenechává nikoho na pochybách, že to s tou svojí arogancí myslí vážně... A k tomu ještě volby prezidenta, která jen dokončila ten národní rozkol, který vznikl při těch volbách parlamentních. Národ se rozpoltil a lidi si nadávají kvůli...kvůli čemu vlastně? Měli bychom si všichni připustit, že jsme jenom maličké figurky na obrovské desce hry zvané politika. A ti nahoře s námi pěkně šoupou, jak potřebují. A nakonec - ať to dopadne, jak chce - se oni spolu domluví, hlavně, aby to sypalo jim. Nedávno mi jeden kamarád napsal do komentáře na FB - "...Pochopil jsem, že když chci něco změnit, musím začít já sám, odspodu. Jen tak mohu dosáhnout změn, po kterých toužím. Volby jsou poslední zoufalá možnost, jak se pokusit dosáhnout změny, zlepšení..." No, a já s tím souhlasím. První krok je (u mně) nechat všechny dýchat a nebrat jim názor, iluze, chcete-li, zkrátka tolerovat. Ponechme si alespoň tuhle svobodu a uvidíte, že bude líp.

Ještě, že snídani nechtěl,
to by Tě plácnul přes p...l!

Sledoval jsem předvolební debaty a bylo mi z toho šoufl. Ti gauneři lžou tak, že tomu sami věří... Jsem přesvědčený o tom, že letošní volby jsou do jisté míry přelomové ... tedy, pokud se nám podaří zvolit dobře... Tak si držme palce (pěsti), abychom všichni měli šťastnou ruku a moudrou hlavu...

J.F.Julián: Moc děkuju. Ono je nějak pořád méně proč psát, ale třeba se zase někdy proberu :-)

Pro všechny narozené,
známé i bezejmenné,
pro srdce rozjitřené,
toho, co nevzpomene,
vytesat do kamene
molto bene, molto bene...

Adramelech: Promiň, ale o tomhle to tady není.

Tahle o příteli moc dobře se četla
a jsem moc rád že jsem jím nomoh' být já,
tím komu vyprávíš do slabého světla,
že býval přítelem, však doba je zlá.
Cením si přátelství hlubšího druhu,
co nerozfouká ani hurikán,
které si nedělá z přítele sluhu
a i když snad sám bych šel, nešel bych sám...

Je to složitý hodinový strojek,
stovky malinkých ozubených koleček,
promazaných tak akorát
olejíčkem s esencí maminčiny duše
a vůní
levandule.
A minuty, hodiny, dny
čekání,
kam se pohnou
ručičky křehkých citů...

zase ta duha... ;-)

Až emoce utichnou,
navečer, nebo k ránu,
budeš jak Jing a Jang
stát v oku hurikánu...

Ještě chvíli víčka k sobě tisknout,
přijdu pozdě, však musím to risknout,
přivolat znovu cukrovou vatu
i mořskou pěnu, uniknout chvatu,
houpat se na vlnách ranního nebytí
všechnu tu nádheru pochytat do sítí...

Naděje prý poslední umírá...
Tak to je lež!
Umřela přede mnou - dnes poslali kurýra...
Už na ní nemám čekat,
zůstal jsem na to sám.
Tak sbohem, balím,
zavírám krám...