G.P.

Klekánice odletěla,
nová moudrost praví,
teď straší nás docela
televizní zprávy...

Ten podzimní poklad
prosinec ukrad'

Můžeš být věrný, však nebuď vůl,
své lásce dej ruku, prostři svůj stůl,
nabídni pomoc, dej jí svůj dům,
však dobrý pozor dej, zda nejsi jen věrná
svým snům...

Už jsem to někde psal,
srdce je jenom sval
a láska pěkná mrcha.
Tak koukej směle dál
a hrej, jako jsi hrál,
než z lásky jsi to nechal
doznít...

Barevné tóny tvých tulipánů
znějí do ticha večer
i k ránu...

Kdo jsem?

Sangvinik?
Cholerik?
Flegmatik?
Melancholik?

od všeho trošku,
už jsem si na to zvyk,
když padám na hubu,
když padnu na chodník...

Nelituj ničeho,
co mělo, stalo se.
nekoukej dozadu,
jdi přímo, za nosem...

Odešla Hanička,
dozněla písnička,
a na nebi maličká
zaplála hvězdička...

Jsou k smíchu i k pláči
v téhle divné době,
mé smutky si zatančí.
Bohužel na mém hrobě...

U těch tmavých strží
stále Tě něco drží...

Je smutné, je v tom malý háček,
to zvonění je totiž umíráček...

jaroušek: Je to samozřejmě podle toho, jak se na to díváš. Myslel jsem to tak, že když Tě někdo pomluví, těžko pak okolí vysvětlíš, že to tak není a že Tě očernil neprávem. Takže pro to okolí jsi ztratil tvář a nezáleží na tom, že je to lež.

Oháněl se Freudem,
že prý na něj dojde,
proto všechno řešit chtěl
vždycky jenom přes postel.

Nakonec však jedna malá
v posteli se mu vysmála...

Mlčeti zlato, říkala máma,
zvláště, když mluvením jen ztrácíš čas.
Tak mlčím nahlas a mezi náma,
je mnohem lépe slyšet můj hlas...

Jó, kdyby padesát,
jakápak tenze,
horší je, když už ti
přichází penze...

Jen správně posoudit,
kdo je tu vinen
a kdo snad jen opil
tvou hlavu vínem...

Za těmi dveřmi se skrývá tajemství
a možná by lepší bylo nechat je zavřené.
Když totiž otevřeš to zvláštní hájemství,
snadno pak uvidíš svoje sny zmařené...

Zvětralé víno, pachuť na jazyku,
úsměvy, láska...už jenom ze zvyku...

Pornoherec ve výslužbě
snadno podléhá své tužbě...

Je těžké vytrvat,
je těžké se s tím prát.
Fatální rozhodnutí
k němuž Tě život nutí...