Omluvy nikdy nekončící
...vím toho tak pramálo...
» autor: Jort |
to se pokaždé musí člověk stokrát omluvit
než políbí dlaň milované bytosti
aby si vědom byl
koho vlastně miluje…
aby ta jiskření,
která se vynořují z pohlaví
nebral jako bernou minci pro svůj svět
vrtkavé sny,
jež se nenechají strhnout režijním výkřikem
STOP!
doznívají v titulcích rána nad černou kávou
ponechat slova TAM,
kde není třeba je vyslovit
nač říkat něco jen pro efekt chvíle
která je minulostí už v tom okamžiku?
raději ať mluví ticho
slíbané platonickými polibky
díky...
než políbí dlaň milované bytosti
aby si vědom byl
koho vlastně miluje…
aby ta jiskření,
která se vynořují z pohlaví
nebral jako bernou minci pro svůj svět
vrtkavé sny,
jež se nenechají strhnout režijním výkřikem
STOP!
doznívají v titulcích rána nad černou kávou
ponechat slova TAM,
kde není třeba je vyslovit
nač říkat něco jen pro efekt chvíle
která je minulostí už v tom okamžiku?
raději ať mluví ticho
slíbané platonickými polibky
díky...
Tipů: 22
» 21.05.14
» komentářů: 21
» čteno: 637(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.05.2014 - 11:43
hm, hezká, taková mužská báseň, řekla bych, ženy mají rády slova, ale proč vlaSTně...říkat můžeme cokoli a pokud jsme dobří herci, tak sehrajeme hladce zamilované scény, mnohem hodnotnější je láska beze slov, tu kterou cítíme, moc se mi líbí-ta jiskření, která se vynořují z pohlaví...
» 21.05.2014 - 12:06
Přiměřeně slov, ticha i činů... Vyjádření citů dotekem, pohledem, úsměvem je pro mě TOP (ať už s hlasem, či beze slov) :)
**
**
» 21.05.2014 - 13:35
valerie: ...i chlapi dokáží být velmi ukecaní, zvláště když jim O něco jde...:-)
» 21.05.2014 - 14:14
Mé oblíbené rčení v práci ve škole: ticho léčí. Pěkně jsi to vystihl. Moc hezká.ST:)))
» 22.05.2014 - 18:31
krizekkk
Láska bolí. ST
» 25.05.2014 - 21:43
činy jsou přímé... slova někdy lžou... i můj muž vždy říká, cítíš to?? a já to cítím a nemusí nic říkat nahlas, i když občas to potřebujeme slyšet všichni :-)) hezky napsáno...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Obláček nad lejnem | Následující: ...něco víc