zelená víla

krásné zamyšlení... já cítím lásku jako krásnou, nacházím ji v sobě tolik rozmanitou, lásku k muži,k dítěti, k zvířatům, k přátelům, lásku k noci, k vůni pradávna, ..... mám ráda tu stálost té lásky, když je něco doopravdy, vydržím celoživotně, nic nového načinčaného mojí lásku nezvyklá... :-) přemýšlím je o tom, kdy byla láska zlá, nevím... když cítím zlobu, lásku necítím, láska byla tímto zničena, tam já nezůstávám... jsi mě tedy zamyslela :-)

Jana M.: to je vždy fajn vědět, že v tom člověk není sám :-)) děkuju

básněnka: já taky ne... denně nějaký prožívám :-) myslím, že nikdy v ně věřit a prožívat je nepřestanu...

Bára: to je samota ne osamocení a takováhle samota hřeje...je to chvíle pro člověka samotného a to je potřeba, přemýšlet.. alespoň pro mě... :-) děkuji

krásný snění...já mám ráda tu stálou lásku, takovou tu navždy, kterou je vzácný najít, tedy člověka co se každou chvíli nezamiluje do někoho, kdo mu šeptá slůvka pozitivní :-)) tak ti přeji, aby jsi ji našla...

super, stejně mám tvoje láskoviny ráda :-))

smutné, leč krásně napsané... také mi v hlavě kolují tragedie, které se staly...

pro mě je to moc zvláštní, tiché, klidné... mám takové věci ráda, ráda je čtu, jsou zajímavé a zaujmou...

v té zeleni se to lenoší...to se má :-))

štěstí je v maličkostech ne v závislosti na někom druhém :-)

to je po ránu krásný čtení...

:-))

ta je krásně hřejivá a volná :-)

silné... bolí tahle loučení

i když občas máme pocit zataženosti v sobě.. vždy přijde pokračování...

já jsem ve své chorobě dostala vycházky a tak za chvíli vyrážím k rybníku ... joj.. s mojí drahou přítelkyní a s psíma holkama... joj...to jsou ty krásný maličkosti, které nutno vnímat, pak dělají ze života ráj :-))

já jsem letního deště milovník, tančit v těch teplých kapkách a smát se... vzduch se vyčistí... krása slov...

to jsou ty ženský dýchánky, ale taaaak potřebný :-)) já chvíle s holkama prostě žeru :-) ...

tak to máš můj obdiv a respekt... můj partner se jí kdysi pěkně fiknul a já šla do mrákot, krev stříkala, on bílej jak stěna a říká mi, odvez mě do nemocnice prosím, když viděl jak se klepu, tak říkal, zavolej mi raději sanitku :-) už se k ní od té chvíle nepřiblížil :-))

to je krásný... také jsem takové vídala a vídám... vždy mi to nažene slzy do očí, je z nich cítit neskutečná láska a tolik let ve vzájemné úctě a že některé chvíle nebyly lehké... byla jsem součástí příběhu, kdy paní zemřela u nás v nemocnici a pán bez ní zemřel chvilku po ní, nemohl bez ní žít... v dnešní době, kdy frčí velké až i dvacetileté či pětadvacetileté věkové rozdíly mezi partnery, tak se toto už stávat nebude... :-)