zelená víla

hloubka člověka je nekonečná... třeba v noci a třeba ve slunci... jen člověčí mysl dovede takto psát...

nikdo ti ho nemůže vzít..

v očích a dlaních... no neříkej že to tak není... :)))

vyjdi ven, zavři oči, roztáhni ruce, nadechni se zhluboka-- otevři oči a vidíš??? rozednívá se...

koukej vstávat ty lenochu... )

a víš že někdy láska moc nemluví :-)

joj ta píše.... ehm, tobě to píše :-)

i ten podzim je kouzelný....

toulavá básnička...

já mám pocit , že to pořád je on... jen ta vroucnost mezi vámi se vytratila... a to bolí...
prožij si ty chvíle, posunou tě .... i když to zní dost hloupě...

ten čas, který tu máme šanci být, bychom měli prožít co nejvíc... svět se při našem odchodu nezastaví, právě proto bychom se my, měli umět pozastavovat... když tu jsme...

bolest obrousí hrany... snad...
prožít si bolest a říct si, tak tohle je bolest... ale s tím zklamáním to jde hůř, člověk se bojí...
já si jen šeptám, že to pravé , nevyhoří....

tak ta je tedy "vostrá" :-)

víš co?? a co sahat na knoflík bez kominíka?? štěstí se dostaví..

ty jsi pekelnická básnířka... :)

na nic se nepospíchá... :)

krásná... laskavá...

smutná... ale tak jemná...smutek trochu obrousí hrany a jednou to objetí přijde... věřím tomu...

houpy , hou...

super věcička...