zelená víla

někdo poslouchá - někdo naslouchá - vím, které je intimnější...

hlavně nespadnout...

krásná... nadrobil´s pocit smíření...

vau... báseň i fotky fajn... tobě i tvé jedinečnosti...

i milovaní mohou být svobodní... pocit svobody je totiž v hlavě, svobodně se rozhodovat, svobodně tančit, svobodně milovat - lásku si nepřibiješ ani neuzamkneš... ST

když jsem byla menší, tak jsem byla na víkend u mé pichlavé tety a ona má prosklenou chodbu v domě - a já si na té chodbě hrála a zahlédla jsem svůj obrys v okně - nu jakmile jsem začala řvát tak, že okna málem vypadala seběhla se celá skvadra lidí uklidňujících - leč na Evičku si nikdo nepřijde řečmi - klid, tam nikdo není - neee - ve sklepě se našel rýč, dvě sekyrky, lopata - a celá družina se svým nářadíčkem na rameni brázdili zahradu - teprve poté jsem ulehla ke spánku ....tzn. ducha viděti, sklep navštíviti, nářadí uchopiti... :-)

víte že metel je jednotka rychlosti
jakou se voda po holení
vsákne do krajkoví podprsenky
i když
původně byla definována
jako doba nutná k tomu
aby se vypařila kořalka
z kožichu divoké veverky
šplhající pozpátku?

... tak tohle mě fakt smíchy odrovnalo, utírám slzy ...

jinak jsem v sobotu byla na tataráku, já si hovězí rozhodně dám ...
fik....a zazněl výstřel třetí

bezednost... to je vlastně moc krásný procitnutí...

mám knihu a v ní je napsáno - až se naučíš, jak zemřít , naučíš se žít...

když se točíš do kola, pořád a pořád - zatočí se ti hlava... upadneš, řehtáš se a stejně, když se ti svět přestane točit rychleji se zase roztočíš... víš proč??? protože tančit se dá v každém okamžiku...

i když se někdy necháváme spoutat pocity, volnost nás osvobodí... nespoutanost nás činí zářivými na pohled a jemnými na dotek...

líbí se mi, ten konec je úžasnej...

osudové otisky...

tak to je počteníčko...

dneska máš napsat to, čeho se chceš zbavit spálit to a nemít to v domě... noc čarodějná :-))

jako řidič mlhu nemám ráda... ale jako já bez auta si ji užívám... hmmm, krásně zahaluje..

život nám nabízí prožít si jakýkoli pocit až do morku kostí...jsme schopni rozeznávat tolik pocitů a žádný se k nám ne - přivine náhodou... být člověkem znamená prožívat cokoli a přesto vidět a cítit krásu.. píšeš Jíťo krásně...

mám ráda vetešnictví, ty poklady... hmmmm

moudré...

vteřiny štěstí...