I dneska budu muset žít

mé oči pomalu proplouvají
mezi kameny snění
do proudu rozednění
a bez studu se snaží
koukat mlze pod sukýnku

z koruny jabloně
slyším první zmínku
o novém dni
a lituji
že moje znalost řeči ptačí
k rozluštění všech tajemství
nepostačí

i dneska budu muset žít

snažím se pochopit
proč květy slunci nastavují obličej
a náruč zase včelám

proč strom se svléká z listí
jako lidé z tváří

nic s tím neudělám

ani předsudky mi příliš nepomohou
a tak černé kočky nechám běhat přes cestu
z postele vstávám libovolnou nohou
a na dřevo jsem také dlouho neťukal

čeho bych se bál?

až půjde dnešek spát
tak budu chodit po špičkách
abych ho neprobudil
a budu poslouchat
zda pravidelně dýchá

na život
se přece nepospíchá