zelená víla

hra očí, stíny... hmm..hezky ve mně pohráváš vzpomínkami... :-)

ona je otázka kdo je silný a kdo slabý, vše je na úhlech pohledu... a Rezina to řekla taky moc pěkně... díky za zamyšlení...

zpíváš bramborové blues... :-)

tak to je dokonalá procházka, dokonalej výlet...

já mám hloubkám slabost... ať už zacházet do hlubokých diskuzí až na dřeň, ať už se dívat do hlubokých očí, co mluvit umí beze slov, ať už v hloubce plavat... já si to umím užít...

já mám ráda místa, kam se chodí... a do vzpomínek ráda zaletím... víru mít v sobě, bez zátěží... k lidem, co už tu nejsou doletím...

krásně vtáhla do děje... a staré lampy a jejich atmosféra jsou nekonečné...

zabolela uvnitř ... ale krásně napsaná, jemně...

krásně napsáno... s větříkem ve vlasech dávám ST

hmm, krása...

já bych to vědět nechtěla, některé cestičky si člověk vybírá, některými jde automaticky... chci si života užívat dokud mi to bude umožněno a ne se trápit něčím, co bych dopředu věděla.. díky za zamyšlení se...

:-)))

Lilith: to bohužel nemohu, to není nikde zveřejněno, to jsou malůvky pacienta...a je to velká škoda...

když je k rybce ještě vůle, jde cokoli :-)))

ty vzpomínky nás hřejí... já mám ke snům zvláštní přístup, poznala jsem mnoho těch, co si toho moc vysnili a zapomněli, že život se žije ne vysnívá... a tak já k těm snům jsem opatrnější... krásně napsaná Kytičko...

nádherná atmosféra...

a na které se toho i mnoho našlo... :-)

s úctou...

zajímavé pocity... snad se prázdno brzy vyplní i když duše prázdná snad být ani neumí...

ty kveteš neustále Jíťo... v takové zahradě je milo a příjemně... a člověk je obohacen...