A já ...
...
» autor: kavec |
***
A já se díval za tebou
přes prostor a čas
který nás svou červenou páskou odděloval
od lásky směřující přímo k duši
o srdci které vynechávalo
v těch sladkých okamžicích
kdy tvůj klín sládl na jazyku noci
ve světle měsíce
co se lámalo na hraně sklenice
stojící tak opodál na stole
až vína ubývalo prolitým hrdlem
v závějích sněhu ve kterých nebylo
stop ani nahých těl
tvořících okamžik v toku hodin
kdy jsem vcházel do bran ráje
bez křídel a modliteb ...
jen sám za sebe
a svou lásku …
***
A já se díval za tebou
přes prostor a čas
který nás svou červenou páskou odděloval
od lásky směřující přímo k duši
o srdci které vynechávalo
v těch sladkých okamžicích
kdy tvůj klín sládl na jazyku noci
ve světle měsíce
co se lámalo na hraně sklenice
stojící tak opodál na stole
až vína ubývalo prolitým hrdlem
v závějích sněhu ve kterých nebylo
stop ani nahých těl
tvořících okamžik v toku hodin
kdy jsem vcházel do bran ráje
bez křídel a modliteb ...
jen sám za sebe
a svou lásku …
***
Tipů: 24
» 15.01.14
» komentářů: 13
» čteno: 591(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 15.01.2014 - 15:31
Guanti Rosi
Ta je moc krásná Jirko. :O)
» 15.01.2014 - 19:18
krizekkk
Líbí. Jiří. st
» 15.01.2014 - 21:05
bez křídel a modliteb...
pigment v koutku úst
líbala
i jeho vrásky
zdály se jí slibné
jako vějíře řas
a nebo obohacující ticho jeho náruče
:-)
tvá báseň je jako vždy krásná
pigment v koutku úst
líbala
i jeho vrásky
zdály se jí slibné
jako vějíře řas
a nebo obohacující ticho jeho náruče
:-)
tvá báseň je jako vždy krásná
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Odchod ... | Následující: Vítr