Špáďa

Čeho je moc,
toho je příliš
z kouzel vánoc,
zdá se, že šílíš!

Rozžnuté stromky
jen světly diod,
pod nima holky...
dal bych si di-jód.

Nádherná píseňka!

Poezie v šatech z luny...

Zlatý tanec.
S chutí jsem si jej zatančil S Tvými slovy na Tvém nejlepším parketu.

Jo hochu, za komančů,
moh's hochu U Rotta
čekat na Godota...
...v sítěnce odnést si
kovovou anču...

(Ono tam totiž bývalo železářství |:-)

Na plné obrátky
jak homo shopiens
kupujem na splátky...
Adieu, happy ends...

Krásná jen tak, pro radost z veršování...
Ať žiije slunce!

Dámy jistě slintaj, ale dovnitř, takže to není vidět..., ale z jejich slov se to hnecánko pozná.
Kdybych byl ženská, taky bych slintal...

Ušlechtilé robíš činy...
Zdá se... téměř bez příčiny.

Ne, to byl jen žertík, tvé důvody já znám!
Dlí v hloubi duše, nad jejíž čistotou se rozplývám!

"Znovu, znovu kámen
z lovů klovu z ramen
z krovů vidíš dávno
hledej dál tu z hejn
v letu pěj"

Excelentní partie!

Čím hustší řasů klasy,
tím víc se pod ně schová...

Kdyby svou třináctou odemkla si,
nikdo ji nepochová...

Ve jménu vlasti
mnozí chtěj vlastnit
a užívat jen slast,
co poskytuje vlast.

Pokud chce jeden pást,
zas jiný musí pást se.
Však nedejte se zmást!
Nemohou všichni krást!

(Dokavad platí „bát se“.)

Z Římsů v hadře:
Touha? Ha!, dře.

Nádražní výkvět z nostalgie
Pivo jsme pili až po algeně
Ústřížky novin pro magie
Obtisky srdcí bledly v heně

Buď zdráv letče-krasověštče!

Čtu bez dechu.

Jinovatka
navlékla ti stříbro na řasy

Hold královně miniatur

Vloženo zkušeně!

Slova Tvých básní se vlní ladněji než louka ovívaná vánkem...