Špáďa

Ne, zmýlil jsem se, byla to s.e.n., promiň Marie. A roky jsou to tři... Ať žije rum na dně moře...

Květka Š., zadavatelka mořského vlka, zajisté nad Tvými verši zajásá ještě vícekráte... (Myslím, že to byla právě ona, která mne tak před dvěma roky inspirovala k jedné námořnické ódě, tehdy ještě na Literu...)

V Tvé modré studánce si dlaně rád omočím!

Krásně si hraješ nejen s představami čtenářů, ale i se stavbou verše. Ani nevím, jak se opakování rýmovaného slova na začátku následujícího verše odvozeného ze slova na konci verše předcházejícího nazývá — epanastrofická aliterace (?).
Velice odvážná je i hra se znalci pravopisu!

Pěkně jedeš!

Asi tak: Ne všichni mu za všechno děkují, ale to pozitivní jistě silně převažuje, alespoň u mne ano...

Kéž jsme všichni pravdiví, kvetoucí i provonění až po střechu a čištěné z nás vyletí okny i komínem!

Bude... Hm.
Jako maso za Novotnýho..., v brzku, ale to Ty nepamatuješ, možná jen z vyprávění dědů...
Těším se do Brzka!

Já mávat budu z Kletě,
až povezou tě na lafetě...

Navštěvuj jiné koncerty,
ať lepší si užijí konce rty...

Rád mám tyhle angažované poezie...

Krásně snivá...!

Ssss... se směju srdečně!

|;-)

Tos to nádherně rozebral v tom posledním verši, to by byla diskuse na půldenní mítink.
Některé úvěry jsou prostě poskytovatelům nesplatitelné, vracíme je pak se stejnou láskou jiným...

Čeho je moc,
toho je příliš
z kouzel vánoc,
zdá se, že šílíš!

Rozžnuté stromky
jen světly diod,
pod nima holky...
dal bych si di-jód.

Nádherná píseňka!

Poezie v šatech z luny...

Zlatý tanec.
S chutí jsem si jej zatančil S Tvými slovy na Tvém nejlepším parketu.

Jo hochu, za komančů,
moh's hochu U Rotta
čekat na Godota...
...v sítěnce odnést si
kovovou anču...

(Ono tam totiž bývalo železářství |:-)

Na plné obrátky
jak homo shopiens
kupujem na splátky...
Adieu, happy ends...