Špáďa

Za chvíli končí podzim, čas ovoce zrání, ale Ty zraješ pořád!

Ovoce podzimní
prošlo Ti rukama...
Náramný plod zimní!

Ty ale dovedeš napínat!

...a občas na tě posedají turisti,
co brouzdaj lesem jen tak, po listí...
pak budeš světélkovat... a proměníš se v prach...
...dnes strom jsi krásný, tak schovej ještě strach!

Každý z nás si na svou pěst,
prdí non-stop o sto šest
pěkně v dílně u ponku
do gumových balónků.

Přes den budem střeva týrat,
balónky ze stropu sbírat.
Pražan, ba i Bavorák,
napojí je na sporák.

A ten Marťan, co má hotel,
zadarmo mu jede kotel.
Když své hosty krmí hrachem,
zajisté neskončí krachem.

(z díla na
http://vladaspada.sweb.cz/POEZIE/LEGRACKY/VETRNE-ELEKTRARNY-A-JI
NA-ZELEN/Mame-i-dalsi-ekozdroje!.htm )

Skvěle zhudebnitelný text, třeba ročíček by sednul...

Tahle je geniální!

Bože!, ta představa, že von by moh i horem...

!!! |:-)

Prdometné!

Oblinky, oblinky...
hoblinky, hoblinky,
ob linky

Nezjistili tuleni,
kdo jim ukrad hulení...
a že neměli co hulit,
začali se k sobě tulit

Slova psaná od žaludku
vždy zaženou nával smutku...
a taky hlad zaženou,
vyšleš-li je za ženou... |:-)

Až LIBRES dokonale oživíme, měl by se pak skloňovat následovně:

Libres, Libra, Libru
Modrá o kalibru
Libra, Libre!, Libru, Librem
Lukio, Paul, Gabkin šíbrem

Sebevědomí ženy vtepané do zlata
života razí jí cestu, co nebude nikdy zavátá

Čas a světlo slunce — nejlepší ranhojiči duší

Hlava když bobtná,
      mozek jak plotna
            a srdce v žáru...,

v dlani si čáru
života shlédnu.

Hned mrazem zblednu.

Od doby, co chodím na chat,
co jsem se o světě načet!
Víc, než když otáčím tóru.

Krev kape z monitoru
a občas po ránu
stříká mi do chřtánu.

Zas má mý oko ránu!

Papadááá, i mě už Tvá radost popadá.

Báseň je slovo, jenž struny rozechvívá.