Špáďa

Televize má tu výhodu, že se dá vypnout. Porouchá-li se vypínač v poloze zapnuto, přeruš jí napájení. Když ani to nepomůže, tak ji zahoď. Nebuď přeci slaboch!

Rolety života stále zvedáš,
nahlížet necháš nás do oken,
kopie z galérky ale nedáš...
Originál tos TY…
                          …v modré jen — sken…

nejsembásník:
V posledním verši slova skvostný!
A ten kdo nevěří, používá ostny...

Lad hubou mraků mi mlel mim, karmu, o, Bůh dal.

Plechy ty vyklepu, ne však ty z těla.
Vagónky nasadí má ruka smělá.

Lampu ti doleje ponocný.
Já nahradím les nemocný.

Neumím však obšít krajky z mraků...
Zato vím zažehnout na majáku!

A srdcím zahrát pantomimu.
Co ale zdvihne žerď tomu tvýmu?

Prachy?
Prach!
Rach!
Ach!
Ch!

Kaligraf z Tvých obrysů
vysoustružil misku,
vytvořil z nich kulisu
do modrého písku.

Miska plná letních plodů!
Hned vzpomínám na pohodu
dnes již v dáli letních dní...
Však k novým se rozlétni!

Jedouc liška po zázvoru,
zříc na břehu býka,
drze volá bosá z voru:
— „Neměl bys tak hýkat!“

— „Podívej se, jsem už mrzák,
slyšíš, jak mi vrzá?
Z ebonitu..., ...tady..., ...plzák.
Namaž mi ho drzá!“

Když pak liška za Třebíčí
tyčku krví zatře býčí,
volá nahlas časně zrána:
Hurá, hurá, nejsem panna!

Večer suší slzu trikem,
ví, že ji býk přelstil trikem.
Zmírá strachem z ebonitu,
nevsadila na bonitu.

— „Neplač moje holka milá,
to se někdy stává...
Bejk, to byl holt starej lišák,
a tys byla kráva.“

Zajímavý mix!
Jenom žádný kiks!
Chceš-li být za fanfaróna,
chystej minci pro Charóna.
Economy fix
smete řeka Styx.

V lahvi či líci červená!
Ty vždycky víš jak na ně!
Ať chutnaj trpce, nakysle,
či sladké jsou jak laně!

Hlavně jí nemluv o druhých klínech.
Na ni se soustřeď, sebe vynech.

Očima začni, ty nejvíc lační,
dovedou srdce uhranout...
Zjisti si z karet, zdali pak na ret,
či jinam mají ústa vplout.

Byť tenká je jak hobliny,
opěvuj její obliny!
(Sloka druhá pěje se dlaní...,
...ta třetí má být po váhání...
Jistě však tušíš: Jenom hraném!)

Pak chutná v těle milovaném!

Mu závidím..., já jsem rád, že si při smyku kliknu aspoň jednou. A to mám smyk nejvýše párkrát do týdne...

Tobě: ST!
Zengemu: Poklona mistře, též majstrštyk!

Vlčice se zpíjí čúčy!
Že voni to budou účy!?

Ti co nosí nyní havly,
dávno nejsou, dámy, lovely!
Jen jeden vám k srdci vnik:
nosil gatě nad kotník.

Za Kolínem v Církvici
zas jsem píchnul gumu...
Jestli ale k církvi chci,
ať prý o tom dumu...

Letos budou zDuhovaní
spřádat hony na myslivce:
Střela mezi oči raní!
(Z kanců lítaj samý sklivce...)

To u nás v Praze, až se bude třásti Hrad a sídla všech politiků, to bude vzrušení! Sice bez sexu, ale… {|;-)}

ST (Pé!)
Ale skvostně a lahodně zabalený, takže jeho běžný konzument by ho ani z toho obalu neuměl vybalit.

Nic netrvá věčně… a tak honem: Vleč mě! (Si měl tenkrát říkat ten malý capart na písku. A třebas ho i za vlasy možná vláčela…)

Vivat prokrastinace. Já většinu času prokrastinuji (nebo pro….) v Modré. A je mu i tu moc fajn.

Tak já Ti zdroj inspirace připomenu, i tu fotku tam úžasnou, na niž jsem nyní opět nejmíň minutu se díval:

http://www.liter.cz/samota-kourovych-ran/

Původní báseň bych si tuze rád vychutnal naživo v Kameni, přímo od její autorky, a tuhle Tvou taky, samozřejmě!
A pak se klidně i rozplynul, a jedno či na jazyku či v …

Doto i šumi!

Co Vy dvě dámy dovedete!
Hned se mi krása v radost vplete (!),
vracet se v modrou oči nutí
a není z toho procitnutí.