Špáďa

Oprava: "splachují"

Všechny zde Tvoje strofy
spalchují i mnohé filozofy!

O vrcholu požitkáře
vášnivého bytí,
co si nácka veze v káře
lahodného žití..

Vášně ve svém klasu vám
nejraději zasouvám
do otvorů, do nor;
stačí mělký ponor.

Pokud není kam,
do dlaně ho dám... {|;–)}

Kolikrát nás láska zradí,
tolikrát jsme moudřejší;
kolikrát v nás láska umře,
tolikrát jsme silnější.

A Tvé perly v modru také posilují (srdce) a bystří (mozek)...

Nechá kachen!
U Orebu berou...
Ju! Perutěmi mě tu repuj!

Nádherně zasněžená poezie! A vítej!

"..., ú!,..." (mi kdesi při kopírování cestou vypadlo, tak jej zasouvám před karmu)

Rozezněls je smyčcem,
tou nejčistší strunou...
Gé, Dé. Á, É v kličce.
(Prý to nebyl klíč Cé.)
Dál maž kalafunou!

Ó, pane, nejen ta druhá sloka,
z níž přímo skvostně se loká,
je poezií tučně naditá...!
Až mám snad pocit, že jsem bandita.

Malým i velkým
dámám i pánům
krysám i Kapitánům...

Z gangu Berdycha
smíchy nedýchám.
Avšak z drachmy
lepí strach mi.

Z kardinála Duky
přemístily se mi puky,
jak hašlerce ruka.
Zase smíchy pukám.

Volá Madla k vadě Kadla
(tam u Goldu vod zdymadla):
Máf-li fpatný skus,
nefiflat si zkus.

churry: hašlerka: carodejka: střelkyně1:
I dík vám, mé milé děvy,
tu na modré ožil les,
i vám díky za úsměvy,
předevčírem, včera, dnes...

Mario de Janeiro:
Jsem si jist, ty jeden kluku,
že ta tvoje fandí buku!

René Vulkán: Dík za zastavení, brachu.

šuměnka:

Každý druh má na tričku
nápis psaný bez pera:
jakže zlákat partnera —
samečka či samičku —
samozřejmě… k sexíčku.

Beruška své samečky,
láká nejprv na tečky…
Brouček, pokud spatří tečku,
hned berušce stele dečku.

Ferda, když má náladu,
jistojistě na kládu
namočenou v medovici,
když si předtím užil s mšicí.

(Cuc na kládě v čokoládě.
Ten zas já rád, než jsem sváděn.)

A díky, šumi, za veselý komentář.

Byla to dívčina bájného kalibru,
přenesla modro nám z nebe až do Libru.

Televize má tu výhodu, že se dá vypnout. Porouchá-li se vypínač v poloze zapnuto, přeruš jí napájení. Když ani to nepomůže, tak ji zahoď. Nebuď přeci slaboch!

Rolety života stále zvedáš,
nahlížet necháš nás do oken,
kopie z galérky ale nedáš...
Originál tos TY…
                          …v modré jen — sken…

nejsembásník:
V posledním verši slova skvostný!
A ten kdo nevěří, používá ostny...

Lad hubou mraků mi mlel mim, karmu, o, Bůh dal.

Plechy ty vyklepu, ne však ty z těla.
Vagónky nasadí má ruka smělá.

Lampu ti doleje ponocný.
Já nahradím les nemocný.

Neumím však obšít krajky z mraků...
Zato vím zažehnout na majáku!

A srdcím zahrát pantomimu.
Co ale zdvihne žerď tomu tvýmu?