Špáďa

Přivoláváš léto... do Podbaby... za týden je tam!

Wow!

„Umět žít z mála…“
Poslední verš jako třešnička, ovšemže na chutném vícevrstvém korpusu z těsta upřímnosti, a mezi nima spousta nefalšovaný, skvěle ochucený smetany…, a taky něco marmošky…

Ranní sluníčko je moje milenka... pokud se mně tedy nechce zrovna ještě chvíli spát... !;-)

Bacily, ty potvory,
derou se k nám dnes
přes kůži i otvory...
Je to přímo děs!

Znám nemoci leckeré
jenom žádný strach,
na angínu zabere:
Šebestová, Mach!

Nejen štěstí, ale i Múze se musí chodit občas naproti!

Od tý doby, co začali vyrábět naši předci pivo, si tu žízeň děláme záměrně a někdy opravdu pořádnou! Ale i jiný věci si děláme záměrně. Či dokonce — a to je horší — naschvál!

B-side: Štěstí musíme v životě pořád nadbíhat, ale i naději bychom měli jít aspoň občas naproti!

Jednou vážně a pak 3x trošku odlehčeně a taky kapet mimo mísu:

    I ví: žití pochopí ti živí.

    Partnerkám šmák rent rap.

    Mí, já hrozbou obzor hájím.

    Milování lokajů jako líná volím.

Vstihl jsi to perfektně, milovat je krása, co srdce mezi lidmi přenáší nebo někdy jej aspoň na chvíli půjčuje...

zážitek!

Pražský oxid dusíku mží,
až z něj máme husí kůži,
kancelářská dřevotříska
alergiky pěkně líská,

z šéfa strach
pro planý tlachy,
nešť vem prach,
když daj' nám prachy...

Myslím, že se už v červené rodí... červeně myslí, objímají, píšou, mlčí nebo mluví... a možná i milují...

Moc pěkná pohádka, a klidně i pro děti! V mysli bychom měli nejen své srdce nosit!

nadčasová

Asi si dám večer olivy... a pak si ji znovu vychutnám.

Po prvním čtení jsem taky mimo, byť matematiku v tom žádnou nehledám...

Že by i další příklad neeinsteinovské teorie relativity?

Čas nedoběhnem..., ale on nás vždycky.

Jméno je, věc není...
Nápadník upíří,
co noci prohýří,
jsi v osamění!