HARÉM NOCÍ

Měl jsem svůj harém probdělých nocí,
každá mě svedla něčím svým.
S žádnou jsem nespal, už pro ten pocit,
že ublížil bych ostatním.
Jedna mi sáhla pod kůži
svým tichem zchátralého ghetta.
Ten klid mi vjemy vyztužil,
že slyším echa za ta léta.

Měl jsem svůj harém aktivních nocí,
jedna se šábla s druhou o můj chtíč.
Toužil jsem silně přivolat pocit,
že nuzné doby jsou již pryč.
Vánek skrz okno ševelil,
vmísil se v noční meditaci.
Tehdy mi nerv se povolil,
zabouchl jsem, ať vítr kapsy neobrací.

Měl jsem svůj harém bezesných nocí,
styk s každou byl vždy jediný.
Však jednou zvláštní smíšený pocit
vyvolal u mě vidiny.
Spatřil jsem sebe za noci,
jež stojí při mně celá léta.
Jediná chce mi pomoci
najít věrnost v platonikách světa.

Usínám zcela bez viny,
každou noc stejnou jak ta před ní.
Jen snění má dvě roviny,
kdy druhá prolíná se s první.