Lepší to ne-bude

Lepší to ne-bude

Má duše prázdná, vyprahlá,
co k nebi volá a neustane.
To tělo, ta hrouda, či hmota,
jedno jak zvaná kvapem hyne.

Srdce se roztříští na kusy,
jež slepeno, jizev se nezbaví.
Připomene mi vždy ten čin,
jak jiný pohárem hodil-
a ještě pošlapal.

Když onemocním a čekám,
že přinesou mi trochu vody,
zklamaná zalknu žízní, proč?
Poněvadž zůstávám na konci řady.

Blázne, chléb po vodě posíláš
a čekáš, že se vrátí k tobě.
Jistě jej někdo sebere,
jakož i duši v dnešní době.