Špáďa

Roztomilé. Snad z tvého Večerníčka-Raníčka pro dospělé.

Malinko dolaď rytmus a bude to stále moc pěkná báseň, ale pak i píseň.

Usál klasu,
mezka, pak zem,
jetel mletej,
jetel korporací i cár prokletej...

Je, nečel vsedě svlečenej!
E, sem tam maťme se.

Moc pěkné vyznání, po drobném doladění rytmu druhé sloky to bude přímo milostná píseň!

Popotáhni za mašli,
už ji rozpusť vlasy...
Že jste spolu v luka šli,
užij její krásy!

Nevymaž ji. Ani omylem!

Až mu kámen z hlavy
sklouzne ve střevíc,
poznáš, zda je pravý,
zda se vetře víc.

Po zádech piš jí dál sonet,
za to ti bude vonět.

"Další zuby, dosud v dásních" mělo být...

Dobrá rada slepici,
jak být nejen v kondici:

Nechceš-li boj rozpoutat,
cti jednoho kohouta.
Když s ním nejsi na štíru,
dostaneš kus papíru,
že máš díru na míru.

Papír zvaný certifikát.
Nebudou ti hrdlo fikat.

Originální a povedené.
P.S.: Možná spíš Neúprosný...

I ty jedna vloudilko...!
Možná ho chyť za tílko! :-)

Raději mizeru než býti na "zeru"?

Chybí "ani"
i v mý dlani.

Ti, co hledaj k hříchům klíče,
nebývají v myslích trudní,
ukájejí svoje chtíče
ve sklepech či patrech půdních.

Do mezírek v rytmu jambu
vtéká nápoj pěny plný,
singl si v něm tančí sambu,
jak ho houpaj pivní vlny.

Další zuby, dodud v dásních,
zlatavý proud denně myje,
chval jej slovy nejen v básních...
Vivat pivní poezie!

Ne ten, co byl dole, nébrž kdo měl navrch!

životoraná

Láska tvá ztracená,
co prošla životem,
vzpomínkou vrácená,
i když je za plotem,
    dávno tě netrápí,
    duši ví rozehřát,
    neskončí za drápy,
    měls-li ji tehdy rád.

V mixu jízda
až to hvízdá.
Město, ves nech
blikat ve snech.