Špáďa

A to přitom neznala digitálně-analogové převodníky z mozku do plic a do hlasivek.

Paráda, romantika nejen k poslechu...

Teď teda nevím... Když chřipčím, tak malá smrt je nejistá... |:-D

Neboj, zas se rozední, Země se přec točit nepřestala!

Strach se plní někde v gatích,
až se uvnitř kostrbatím...

Nádherně procítěné
i vypiplané ve slovech,
na lící mi úsměv plane,
až tají se mi dech...

Čekal jsem někde nějakou větší perlu, ale nepřišla ani nakonec. Nevadí, člověk se musí občas vypovídat a hned je mu líp...

Ať ti ty tvoje hvězdy dál jasně svítí!

Excelentně, milý kokře,
rozumy cpeš do slůvek,
kdo se o tvé verše otře,
zbaví mysl olůvek.

Rozduněné!

Na brototurban.
Leon Noel.

A vol slova:
Co má pusu, kváká v kusu. Pá, moc.
                                                                           Turbo-brut.

Tempo turbo-brut op met'
a v lese vážil šamana na mašli Žávese-lva,
Ubu ze zla dál kop', anorak šamana na Maškarona pokládal ze zubu.

Super mix!

Ou, dílo to rušný!

Fotka mě okouzlila snad ještě víc než slova básně.

Zas jsem se s tvými verši na chvíli ocitl s hlavou až někde v oblacích. Díky a piš, piš!

Fanatasticky poskládáno!
A ti tři holoubci na trojsoší jsou nejen veselou momentkou.

Verši z vany, z podvaničí
Valentýna vztyčíš... zničíš.
      Prsty vzýváš k poduší,
      rety k podnosí...
Čím prozkoumat podbrad(ič)í...
A co níž se honosí?
      Přesněji se vyjádřím,
      až s dlaněmi v podňadří.
Po chvíli se má jít níž...
V podkolení že by skrýš?
      Odkudsi to na mne křičí:
      Přeskočil jsi podpupičí!

Už moje babička po mém hlasitém projevu říkávala: "Lepčí jeden prd, nežli pětka doktoroj."

Díky ti za milou náladu,
co do mě z tvé básně vplula.
Po ní však řeším záhadu,
proč DVA... jsou někdy NULA.