...a právě proto si Tě...

Mé dlouholeté inspiraci...

Voníš mi příchodem deště
schovaném v nízkém tlaku
Mámíš mě. Pokaždé, než Tě
zabalím do soumraku

A převážu napevno stuhou
vzniknuvší ve světle denním
(paprskem slunce a duhou)
...Natolik si Tě cením

Chutnáš mi po lehkém vánku
bloudícím v ovocném sadu
Následně v mé duši k spánku
uložen, zbaviv mne hladu

A nechat se příjemně sytit
Tvými rty. Po tom teď bažím
Dlouze Tě vnímat a cítit
...Natolik si Tě vážím

Hřeješ mě každým svým slovem
v objetí končící věty
Doufám, že v odstavci novém
přečtu si o tom, že Ty

a já spolu prožijem sloky
(pod dekou u mě v bytě)
básně, již píšeme roky
...A právě proto si Tě...

Tipů: 20

» 28.03.14

» komentářů: 7

» čteno: 970(16)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: Střípky melancholie

Komentáře (7)

» 28.03.2014 - 08:17

Bastet

Vyznání, které se rozmáchlo do mírného ( a musím říct, že velice příjemného) patosu, aby pak zcela pragmaticky skončilo pod dekou :-))
S dovolením si uschovám (pro případ, že bych podobná slova někdy přestala slýchat, abych se měla kam vracet).
A cením si tě (básni) na víc než pouhé ST, žel pravidla nedovolují než to jedno.:-(

» 28.03.2014 - 08:21

matousekKkrejca

s radostí dávám ST

» 28.03.2014 - 10:30

vavaoko

Inspirace bude ráda. ST

» 28.03.2014 - 16:14

zenge

je to jemné;-)st

» 28.03.2014 - 19:03

krizekkk

Souhlas s komentáři.
Pod dekou bývá fajn. ST