Špáďa

Troufám si směle říci: Téměř mistrovské!

První čtyři řádky skvěle!

Námořnice

Koncentraci mouder ze sliv
básní jsme do nohou vnesli.

Čím dál moudřejší a zkušenější…

Do ženy vidí asi zas jen žena. Zkušená.

Nechutí deci ni vín? Miz do podzimní vinice!, dí tu Chen.
Ta dí: V nejhorším smíš roh jen vídat!
Má, v komíně pění mok vám!

Zase jsi kouzlil! Tentokrát barevně!

Promiň, ale každé prázdno se zaplní, nejprve vzpomínkami... a časem snad...
Buď silná!

...nechat ho jít,
kde bude mu líp,
byť je to tíživé,
platí i pro živé...

Přitom si přát,
ať v srdci plamínek
nejhezčích vzpomínek
vydrží hřát...

Líbí se mi, jak se ti podařilo smutnou báseň zpestřit a pro čtenáře malinko i rozradostnit jemným mixem "českoslovenštiny".

My živí jsme nad těmi, co to mají neodvratně za pár, v myšlenkách kolikrát ještě bezmocnější než oni sami...

Říční chlapci — chladí se v bystřině
a bystří — ti v každé vteřině.

(Nebo peřině? :-)

Tvé verše hladí mi duši stejně jako ticho nocí...

Mize, zdrhá hrd, zdrhá hrd ze zim.
A já na ten semenář asi taky vlezim.

Pod léto pohledy, pohledy pod zimu —
podlé to pohledy! —
jak mořské panně pod sukni —
Jukni a raděj nemukni!

A posedlost? Ta přeci...
Učí ptáka lákat ....

Procházka, co (se) večer neodmítá
a končí, až ráno svítá...

ST!
Za tu třetí hlavně
co říká, nač jsou hlavně.

Kojná, co děla neviděla,
zdánlivě neví, nač jsou děla,
a přesto tuší, když pán to minul,
že nehrál králům pantominu.

Nevím, jestli se více Ty mazlíš se slovy nebo ta slova s Tebou...
Jedno je ale jisté: Nakonec se s nimi rád pomazlí (či od nich nechá pomazlit) i čtenář.
;-)

A proto Tě rád čtu.

Vše dobré pro lidi je hlavně v nich samých. Rovněž jako mnoho zlého.

nohy mé rty duchen nechudy trémy hon
únavou ovanú