Špáďa

Píšťalky s kamínky
bujné si po větvích
živené plamínky
ať fistí v době tvý,
panenko z ráje.

A trojka s devítkou
celý rok hraje!

Vše nej!

O, hromů nálet, sakra! "Vše nej" je nešvar kastelánů. Mor ho!

Rébusu draka rdus! Ubér!

Ba ne neubírej, jeď dál!

Taji jat...

Troufám si směle říci: Téměř mistrovské!

První čtyři řádky skvěle!

Námořnice

Koncentraci mouder ze sliv
básní jsme do nohou vnesli.

Čím dál moudřejší a zkušenější…

Do ženy vidí asi zas jen žena. Zkušená.

Nechutí deci ni vín? Miz do podzimní vinice!, dí tu Chen.
Ta dí: V nejhorším smíš roh jen vídat!
Má, v komíně pění mok vám!

Zase jsi kouzlil! Tentokrát barevně!

Promiň, ale každé prázdno se zaplní, nejprve vzpomínkami... a časem snad...
Buď silná!

...nechat ho jít,
kde bude mu líp,
byť je to tíživé,
platí i pro živé...

Přitom si přát,
ať v srdci plamínek
nejhezčích vzpomínek
vydrží hřát...

Líbí se mi, jak se ti podařilo smutnou báseň zpestřit a pro čtenáře malinko i rozradostnit jemným mixem "českoslovenštiny".

My živí jsme nad těmi, co to mají neodvratně za pár, v myšlenkách kolikrát ještě bezmocnější než oni sami...

Říční chlapci — chladí se v bystřině
a bystří — ti v každé vteřině.

(Nebo peřině? :-)

Tvé verše hladí mi duši stejně jako ticho nocí...

Mize, zdrhá hrd, zdrhá hrd ze zim.
A já na ten semenář asi taky vlezim.

Pod léto pohledy, pohledy pod zimu —
podlé to pohledy! —
jak mořské panně pod sukni —
Jukni a raděj nemukni!

A posedlost? Ta přeci...
Učí ptáka lákat ....

Procházka, co (se) večer neodmítá
a končí, až ráno svítá...

ST!
Za tu třetí hlavně
co říká, nač jsou hlavně.

Kojná, co děla neviděla,
zdánlivě neví, nač jsou děla,
a přesto tuší, když pán to minul,
že nehrál králům pantominu.