Špáďa

I mně teď zkrásněl, díky té tvojí, den.

Zase mi fantasie vypadává z uzdy,
ovšem za tou tvou se jen belhá.

Duše, ejhle!, roztrojená
v protikladech tvoří lad:
Jednou šašek, jednou žena…
Příště zvíře (?) … … … To bych zvlád. ;-)

V tvém podání stane se možná návykovou …
Rozhodně lepší, než když mi orli tělo drápy klovou.

A modří už dávno vědí,
že červené plosky svědí.
A že cesta od vrátek
vede až do Počátek.

Jedna hezčí než druhá.
Snad jako nad mořem duha.

Všechny mince maj dvě strany:
Špinavý a čistě praný.

Aspoň už vím, kde tví sloni
slunili se třeba vloni.
Snad to nejsou žádní kloni
a slonice rádi honí.
;-)

Povídal mi tuhle prelát:
Ta luka je ejakuláT.
Tuhle si prý na ni klek,
byla samý ušní špek.

Krtku, krtku, zapni pásek,
dej si pozor na ocásek.
Když slyšíš, jak sviští trolej,
přestaň lízat z pražců olej,
urychleně opusť kolej.

Silný atak na emoce. Opravdu silný.

Vědomí, však nevidomí
v mořích maj svá sedmidomí.
Hlavu-bóji cítí plnou
s každou jedenáctou vlnou.

Madona mia!
I při hlubokém uvažování se jedne může nasmát!

René Vulkán:
Mně naopak hned ta úvodní nadsázka sedla, byť mě naladila na trochu jinou notu, než ve které se nesou další verše. Ale ony jsou tak pestré duchem i obsahem, že nakonec ta odlišnost úvodního trojverší na mmne nepůsobí nikterak rušivě...

Ševelí, culí se.
Sen?
Esenci hic nese!
Nese sílu cíle veš.

Matka, jak tam
mák tají jatkám
a spíš jen okonejší psa,
u chutí tuchu
vadne. Jen dav
to ví. Život
je takovej, je vokatej.
Už je rájem Evy, viď? Divy veme, já rejžu.

Zima je not sen,
nestonej a miZ.
Z "i" maje not sen,
nes to nej, a miz!
___

P. S.:
Duše má i mízu.

Bolest srdcem psaná, které i táta formoval.

Parádní příprava na ještě parádnější vyznání!

Víra přinejmenším pomáhá.

ST dnes i zlatníkovi.

Já bych šel na druhý den ke konkurenci.