Špáďa

Hloupost je vážně dravec,
agresor-mozkožravec.

Óda vším mi vrchovatá

Vydatně zasycující

Docela fajn dílko, jen mě trochu ruší pohodu čtení dlouhý verš a slabší rýmy; arytmičnost při tak dlouhém verši mně již nevadí. Neber si to osobně, holt jsem zvyklý na trochu jiný styl.

Paráda to vrchovatá
z myšlenek snad z duhovníku,
poezie rozevlátá
i S Tou pihou v přechodníku.

Pohraj si s rytmem,
než tě rozpitvem.

Poppr chodil na noční
a já půjdu na oční,
abych brachu lépe slyšel,
jak si buble jez.

Pak si skočím na ušní,
abych viděl neslušný
šum a bzukot z lučních skrýšek,
když rozkvétá mez.

____

Zas pro mě chvilka nádherné relaxace (a z ní vyvěrající chuť psát přitom ptákoviny). Díky ti za ni.

.

Těch šťastných jar ať je víc!
u sonetů, rond či skic…

Otevřel jsem v prvním slůvku,
byl hned vtažen do žernůvku,
semlet v tůni od pralinek,
Golemem sťat… toť tvůj synek?

Sýček na klíček neuletí,
bojí se totiž svýho stětí ;-)

Díky, Jiří, že ses stavil nejen slovem, ale pokusil se i luštit.
Zkus odlehčit svou mysl, třeba se zlehčí i obtížnost rébusu.

Možná jen chuť na kosici... jeeden kosák jaro nedělá :-)
Ale já se po přečtení tvých veršů na něj začínám těšit, letošní zima už mě neba: sněhu málo, mrzne jen tak na oko, aby se neřeklo...

Kosici sok
mí, v lůno tonul, vím...

Až uslyšíme o hře,
jak plavila se Ohře
na sever do Labe,
bude to možná pohřeb
či před Bohem jen podřep...

Jestli mi nehrabe.

Projela ti celým tělem,
až tě spálila...
Když se do nás hudba vleje,
vždycky zahřívá.

Výheň sálá i z tvé básně.

Něhy výheň
a tě vsákne tenká světa
i tě, mapo, popaměti
i tě, dámo, co má (?) děti...

Můrogam magorům --
smutný to MORDNILAP.
A Družba ve Brodu?
Prý zase selhal stát...

Jsi básník, co si slastní,
do rakve humor stele
s lehkostí sobě vlastní,
než půjde do prdele!

Bravo!

Řekni pěkně svému vnoučku:
Tlačit smíš jen do plyše,
kdybys takhle zmáčknul kočku,
po chvilence dodýše.

Já měl medvídka oblacecího a tak kvásně blumlal!

Umíš barvit den! A nejen veršíky pro tvé blízké, ale i pro přátele a kamarády z Modra...

Jizvy -- mementa drsné minulosti
Ji zvi -- víru a sílu odpouštět, té není nikdy dosti.

Co řádka, to rána
změť metafor a... fór
jedlý slunce -- první bílá vrána
a pak jdou další a spolu pějí chór...

Byť možná inspirací je odoplední kafe
kdy duo dam jen vesele si krafe ;-)
já věnečky...
(už jen ty cukrářské, panenské jsou pro mne dávno pasé a slámové nejím)
...si vždycky vychutnám.