Špáďa

Zahřála slovem jako ty barvy.
Posléze přichází... že snad var by?

Mize ze zim,
lipy by pil.
Čaro, dědo, rač!

Rapeřina nebo techno...
Má to grády, ne však všechno:
Málo se tam blije, zvrací
a chybějí stvůry, draci...

Klid, brachu. Řezali již Indiáni, teď máme ropu, řežeme méně, ale až dojde, zase přitlačíme.

Ať chudí či bohatí,
chcem přes gumu do gatí!?

...přímo hieronymně.

Velice slušná slovní malba.
(Proto rád koukám ve tvá alba.)

Jakpak je dnes u nás v kraji?
v Španělích se mnozí ptají...

Těším se až vbrzku
spatřím tvoji Zrzku.
Řeknu jí: Jsi skvělá,
takhle se to dělá!

Nesmířit se s příkořím,
bázeň je přec marná,
hlavu zvednout, bojovat...!
Štěstí není zdarma.

Nezvykej si, zvyk je železná košile. A ženy se přeci rády převlékají!

Vydatné dílko, včetně pěkného rýmování...

Dovedeš načrtnout snad tisíc myšlenek, geniálně je rozvlnit a poté hned zaplést do sebe i do čtenářovy fantazie.

Bezva nápad. Pěkně řežavá.

Nedávej do básní všechny ty ingredience naráz, byla jak dort od pejska a kočičky…
:-)

Vypadá to, že letos se na nás vysněží…

Zdar tvému poslání. To je víc než práce.

”Vzal si lano a šel se zastřelit do rybníka.“ To byla hláška mýho mládí.

Ještěže občas drhne rytmus,
kdyby to odsejpalo pravidelně, jeden by z té hrůzy moh i zešílet.

Oba jste byli slepí, hluší
a nejspíš měli klapky v uších.
Když si tě zcela vzkvetlou očich,
ty ještě navíc vatu v očích.

Miluju loučení. To pomalé, postupné, dlouhé.

Je třeba se (nechat) pravidelně zalévat.

Hlady křičí: "Čip-čip-čip,
elektron nám chutná líp!"
Do útrob ho zanesou
s jeho IP adresou.