Mario de Janeiro

...a sadistický saxofonista solí solí starý samočinný samopal sloužící slepým sklerotickým slimákům spolu se skleněnou silně světélkující spirálou k sněhobílému snění o sličné slípce...

Velmi kráně jsi mě naladila k rozjímání a přivedla na myšlenku jak dobře je, že vánoce jsou právě v tento čas (díky Bohu). Bez něj a bez nich bylo by na světě hodně prázdno...

V levém i pravém uchu
poslední zbytky sluchu
v plicích jen málo vzduchu
a v hlavě vymeteno mám
proto ti tipy dám...

Žasnutí je na mé straně...

to kouzlo Vánoc neseme si z nepošpiněného dětství...

Myslím, že jsi spočinul...

Tvá báseň je nejen krásná ale je i pravdivá. Vím, co je být stromem vyvráceným...

...za chvíli bude ráno
a na nebi je psáno
písmem zlatým
STééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!

stáhni si úsměv..je zdarma

...a než být populární blbec
tak radši vůbec...

Hlupákova sláva se jmenuje ostuda...

čarodejnici ani květinou neupálíš...

Ovšem konstrukce jako vždy excelentní...

Časem se čas přežije a zlato vezme čert (včetně majitele)
Také se domnívám, že ta kabelka je něco hodně malého v našem mozku.
Tam jsou ukryty veškeré možnosti dané nám Bohem.
Já bych do toho neřezal...

"čápi" je překlik...

nikdo ať se nedoví
že vepři byli vepřoví
jinak ve při vepř se vzepře
popře že by vzešel z vepře...

visí kněžna přes židli
zapíchnutá do vidlí
na Bělidle v obydlí
ačkoli tu nebydlí
děti babku vybídli
ať jí prdel namydlí

básně tvé jsou samý skvost
chci mít čtečku na věčnost...

Netušil jsem, že mám dvojče...

nejprve v krabici
po chvíli v hlavě
s úsměvem na líci
vypiji hravě
v té naší ulici
nejednu krabici
v sedě i v stoje
a Moja je moje