Mario de Janeiro

Dvacet tisíc mil
pod mořem jsem byl
kdo nevěří ať tam běží
Nautilus už na dně leží..

já neříkám tak ani tak...a to platí všelijak..

Kvůli slibům už téměř neslyším..

Já se svým studem
věčně tu budem
stát
nesmím si to tak brát...

Zatím co tobě se můzy zcela věnují ve stínu blindy
kolem mé hlavy stále rotují jen samé pindy...

Hladká lýtka
stehna spodnička
kalhotky a něžná mušlička
kam mě vede tvoje básnička?

...to je na mě moc složitý...zkusím si to zítra přečíst znovu.

Chlape zatracená..moh bys mi ji na chvilku pučit?

štěstí je, dokud o tom můžeme přemýšlet...

Moje duchna pro změnu
ztlumí každou ozvěnu...

...to se jako po tom pusinkování začli ty párky svlíkat?
a jak to pokračovalo? Napiš prosím, neb mě to zajímá...

zasr. rom.
když je to poprvé
píchá se do krve
pak už jen do zemdlení
tolik na vysvětlení...

Ve vlku vlk?
Moře v moři?
V člověku věk
či vlk se moří?

ke kryse krysa
je plná mísa
další se lísá
o kotník brnká
to bude srnka...

V Tatrách na chatu Terryho
dalo mi fušku lézt pro halušku
a slyšet Terry vem si ho...

kdesi v tom kruhu je ukrytý začátek
a konec těsně vedle
kdoví zda pochopíme
zdali se nacházíme
kráčejíc pozpátku
na konci počátku...

Jak veliká může být drobnost...a naopak..

...však vím
jsi vším...

...kdo chce, ten může a ty jsi příkladem pro nás hříšné...díky za tvou existenci

Stejně jako jsem v dětství vybíral rozinky a mandle z vánočky, vyzobávám tmu v levandulových tónech a ukládám do tajné skrýše mých drahocenností...