Mario de Janeiro

V Tatrách na chatu Terryho
dalo mi fušku lézt pro halušku
a slyšet Terry vem si ho...

kdesi v tom kruhu je ukrytý začátek
a konec těsně vedle
kdoví zda pochopíme
zdali se nacházíme
kráčejíc pozpátku
na konci počátku...

Jak veliká může být drobnost...a naopak..

...však vím
jsi vším...

...kdo chce, ten může a ty jsi příkladem pro nás hříšné...díky za tvou existenci

Stejně jako jsem v dětství vybíral rozinky a mandle z vánočky, vyzobávám tmu v levandulových tónech a ukládám do tajné skrýše mých drahocenností...

Stojí mu tak hledá
dá mu nebo nedá...

Myslím, že smyslnost dodává poezii hlubší smysl
jitří mysl, zvláště když v hlubokém lese
tělo se na těle třese
navzájem tře se
děvče si zakřičí
když vůně jehličí
kolem se nese...

Kreslil bych příběh milostný
maloval něhu
však počasí je žalostný
není tu sněhu...

hned po ránu
na Dianu vlezu
vyčnívá z bezu
se svými rozmary
tyčí se nad Vary
a pohled do krajiny
je jiný
než kdybych líný
tam dole u řeky
zcepeněl na věky...

zíval jsem, zíval...

myslím (pokud ovšem), že ve většině případů nejde o radu nýbrž o vrbu a ono se to vždy nějak vyvrbí...

Přátelství je láska bez nároků...

papíry na hlavu
řidičák na mopeda
Rubikon přeplavu
a budu za vševěda...

...

...a smutek utek
radujme se...

ano Mirko...nepřežil bych to.

Tvé básničky mě hřejí a vracejí do dětství.

Málokdy čtu texty dvakrát, tady jsem si to dopřál a pochutnal si...znamení, že ještě žiju..

Ale uměle
a taky vesele
Dííííííííííííííííííííííííííííííííííííky!