Když padaly…

Pouhé ST

vavaoko: děkuju...vím, že víš...

Padaly do trávy
letěly do dálky
v rose se zachvěly
barevné korálky... ST

A zase se culila
krásu hvězd si ulila
do duše)

... padají hvězdy
korálky s přetržené struny
kolečka rozšlápnutých hraček
slepá kolej pro osudu vláček
zadrhlá v louce za ocúny
kam padají hvězdy
*

jc senior:
já ...viděla tu louku plnou ocúnů
a kolej dobře znám
osud sic s námi hraje divnou chvilku
leč hvězdy budou stále padat nám...

až bude hvězda padat... budu si přát... :) ST

myšlenka pouhá: však jsem si přála:-)

ale pěkně padaly...ST))

Květka Š.: díky...usmívám se...

to je strašně strašně smutný

ttragelaf: to jen tak vypadá...

Když jsem to četla, bylo mi, jako když jsem nalezla znovu ztracenou hračku, jejíž cenu jsem příliš pozdě objevila. Díky!

hloubavá: já děkuju tobě za zastavení a skvělý komentář...

jo, tak tohle jo... to se povedlo.

Víš, že jsem se neviděla padat hvězdu ani nepamatuji, Co já vlastně dělám po nocích? Moc pěkné.Světlana

Až při ztrátě si uvědomíme, zda jsme měli jen rádi, či milovali...

líbí

Pasáže jak z deníčku naší dvouleté dcerky, až na to, že:
Vláček nebyl v bříšku medvídka, ale v tom jejím, a nebyl dřevěný, nýbrž pantograf. Počala ho, když jí byly necelé dva roky, k porodu však nedošlo, narodily se jí nakonec dvě lištičky, které pak pilně kojila... Jednu z lištiček zapomněla během maminčina nákupu v pekařství, tuze nad její ztrátou plakala a přestala teprve, až ji na druhý den paní prodavačka ujistila, že tu lištičku někdo hodný k sobě přitulil a určitě nestrádá...

Špáďa: znám i jiné básně, které mají třásně z deníčků a jestli jsem nahlédla do mysli dvouleté holčičky, tak mne to jen a jen těší, děti jsou totiž kouzelné bytosti...a díky za komentář, v té básničce jsi jistě zahlédl nejen snář?

Když ST. :-)

Další ST.

Psavec: díky, já vím že tomu rozumíš:-)

wau!padaly, hořely hvězdy...