jc senior

†

dívala se do zrcadla
večer, bez spodního prádla
očí, vlasů kolorit
nutno bude pozměnit

bylo! po příjezdu z cest
lásky čekám manifest
hrůza, snad mám v očích kal
ženu svou jsem nepoznal
*

hospodský vymetal dvorek
pivní pípy hrdina
se ženou součet do závorek
alkoholu hladina

všichni říkali mu norek
nóbl lidi spodina,
pro svou ženu byl kocourek
a ona pro něj norina
*

zelená víla:
Ano, je třeba si zachovat alespoň záblesk optimismu.
Dík!

krizekkk:
...ano, musí prohrát sobectví a nenávist
Dík za názor.

Soužití...
není snadné téměř nikdy, tak alespoň to vzájemné poděkování.
*

vanesa: blue:
...láskou lze překonat i zdánlivě nepřekonatelné.
Děkuji vám oběma.

zenge: vavaoko: vanesa: severanka: s.e.n: Psavec: nejsembásník: Mbonita: Lilith: labuť: Květka Š.: krizekkk: Kapka: jitka.svobodova: čubík: Ardina:
Hejkal všem děkuje, ale už neveršuje. Ztratil klobouk a listí opadalo...
:o)

Pozorně číst, se zamyšlením a fantazie rezonuje s duněním vzdálených tympán...
*

Lilith:
Děkuji, Lilith,
ano, nic není tak úplně marný...

Tak bůh ochraňuj krále...
žebrota si posteskla
že má sotva na sandále

střecha se jíním zaleskla
ani psům se nechce ťapat
jak obvykle po spirále

styčný označit si akát
Stále stejná ruleta
horoskopy můžeš čmárat

jak výsměšná tapeta
zero jen ti padá stále
vždyť jsi pouze žebrota

tak bůh ochraňuj krále!
*

...o naději na život!
*

...radioaktivita léčivá...
*

...nikdy není dobojováno...
*

býval hrad, tam vládla paní
a šípkem kolem voněl les
za tou paní znenadání
poťouchlý čert jednou vlez

nevlez oknem, byl to šibal
ani škvírou od komína
čertovsky se jenom skrýval
v sudu šípkového vína
*

je všude kolem,
v kvetoucích stromech
v červáncích zapadajícího života
ve svobodě, která přicházívá znenadání
*

Není!
*

neprší, jen zataženo
vrátila se průzkumnice
vypuštěná holubice

starý spravedlivý Nemo
teď z obavy o tvé plíce
svařil heřmánek a mátu
nad pohořím Araratu
:
oprava, jen malá změna
s Noem spletl jsem si Nema
*

Sledoval jsem bez humoru
přehmaty Dlouhého bidla
většinou, jak na potvoru
šípům padnul do osidla

Spíš závidím Štětináči
byť kapsy má plné krys,
nakonec však, o co kráčí,
i já jsem míval vlasy kdys

Třetí, Bohouš ten v kulichu,
jak spatřím ho zdaleka
vyhýbám se mu potichu,
ve Stínadlech se netleská

miniatura mnohadenní
v krajině, co zimou není
s létem když prošlo komínem
temným kouřem-kainem
*

Kdo klepe, bude mu otevřeno...
tak důvěřuj!
*