Tympán obřích emocí

Tympány buší do emocí
až hrudní koše lidem vibrují
obrovský netvor palicemi mává
orel krouží nad horama
králíka pevně v zobáku svírá
na divné bušení bystrým zrakem zírá.

Obloha se otevřela, mraky hladově pozřela
nekonečná plachta z kůže snesla se z výše
a rozprostřela po celém kraji
napnula se nad stromy, mezi skály a hory.
Z hor obři s duněním sestupují
netvorovo tympánky rozšlapají
ve svých rukách mají gigantické palice
nad hlavou jimi máchnou, až rozpoutá se vichřice.
Do napnuté kůže udeří svou hromovou silou
obří tympán rezonuje, až hory nadskakují
vyděšení mniši z chrámu na vrcholu
na poplach zoufale troubějí.
Vítr netvora odhodil, až palice zahodil
orel leknutím upustil králíka
lidstvo strachem se zalyká
jak hrůzné emoce polyká.
Megatympán duní horskou krajinou
obři stojí v kruhu rozkročeni mezi skalami
palice mocně zvedají, hřímají a bubnují
až i hlavy lidem strachy smrtelně vibrují
ustrašenci třesou se a nemožné slibují
jen ať se obři nad nimi slitují.

Obři sbalí svou koženou plachtu
a dál lomozně horami kráčí
na utajenou obří archu
a unisono zabručí:
„To bylo strachu
jen jsme rozvířili
trochu prachu!“