jc senior

†

toč se holka, toč se holka
dokud hraje skočná polka
skoč si raděj v tance rej
jenom z okna neskákej
*

ten pevný bod pod vesmírem
jen ten bod a nic víc
moudrý mág s bohatým knírem
volal z pole slunečnic
*

sudé ráno steskem v ústech
vlas co padá do rolety
klopýtne o drobný úspěch
klopy tají bez trumpety
*

byl jsem kluk a štěstí přítel
na schovávanou s ním si hrál

i dnes jsem kluk a veršů ctitel
jen štěstí skrývám pod futrál
*

podám ti poupě, jen švírou ve dveřích
podám ti poupě růžičky bez trnů
podám ti poupě ať slyším tvůj smích
podám jen poupě a dál se nehrnu
*

vavaoko: jitka.svobodova:
potěšilo tvoje pohlazení :o) Jitko
:
Dík za názor, vavi
*

Lota:
...pohádka či pravda, těžko rozhodnout

básněnka:
Listopad veršového hejkala
:o)

co pramen odpoví
zde je můj dar:
ovečka svlečená
a rouno za krejcar
*

husa, to jo, Martin, nemartin
ale fíky nevoz!
(lezou pod protézu)
:o))

poutník neví kudy kam
v heslech, co si protiřečí
za šumotu různých fám

o pokusech o atentát
výbušnina, dýka, jed
není ani kde se zeptat

odpověď jak hlavolam
slyšet pouze blábol něčí
:
kočku hladím naposled
*

Někteří víru hledají a neví kde,
jiní víru nabízejí a neví komu...
*

častokrát jsem do těch skal
své: "Miluji tě!" zavolal
jen ticho se vrací z dáli,
nejsou to ty správné skály?
*

V Rudolfinu jsem nebyl, ale na Mikuláše se těším...
*

Vyměň zrcadlo nebo se dívej do studánky čisté lásky...
*

známý skvost na horním place
majstrštyk, ten dal dost práce
mistrovi co kámen ková
:
v podzení kopka mincmistrova
*

nalej doušek etikety
barvou vlajkonošů hýří,
nahý ležím mezi květy
v ostnu ježka na talíři

žena, muž, či šipka ostrá
medvěd vyhoštěný z kina
je z písmen poskládaná kostra,
ještě čekáš na delfína?
*

řeže byly kolem brány
pekaři, učedníci, mniši
k obraně jsou zverbováni
a na žádný rozkaz vyšší

v této řeži, jak se říká
každému jde "o kejhák"
poslední hodina tiká
až uplyne co bude pak?

zvoník tenkrát na Petrově
snad že piva vypil máz
či Švédů věděl o dohodě
časně sáhnul na provaz

rozezněl tak všechny zvony
kol bran, kam oko dohlédne
Švédi svoje zbraně skloní
je konec, zvoní poledne!
*

sviť, lucerno, sviť...
*

jsem Donkichot poezie
kohout z plechu na věži
málem dvanáctá mi bije
verš když kladu do kolébky
o to mi však neběží

prach z klasiků práším kyjem
slova vážu řetězy
kritických že nedbám hyen
terčem bývám pro nálepky
větrný mlýn vítězí...
*