Ringo

„jak svatá knížka, na stránku prst slinit“

No tak konečně se zase někdo po strašně dlouhé době zmínil o Kámasútře... ;-)

Když hrají na jevišti marionety,
tak pokaždé u lidí v publiku
(není to pražádné unikum)
lze při úsměvu zastihnout rety.
Jen výjimečně nevnímavé dřevo
dřepí jak pecka a mračí čelo.

Já – jiz ne mladý – kvuli tvému dílku nevyvádím.

Sedíme na břehu Amazonky
ve stínu hustých lián,
hladíme demižón samohonky,
pijanka, vedle pijan.

Kol nás je flóra
I zvířat říše,
v lokách máš fóra,
šeptáš: Ta píše...

Ty pak, smělá opičkou
(dosud ne zcela nadraná),
špitneš – sáhni pod tričko,
však nejdřív setřes varana.

“na nový parník života se nalodit
a škobrtat dál
po vlnkách překvapení”

Každý parník života se vlastně jmenuje Titanic, takže se dříve nebo později potopí…no, u někoho také překvapivě velmi brzy…

Tak teď už konečně přesně vím, co znamená to mnohokrát slyšené: Musíme tam všichni… ;-)

Tvoje dílko mne natolik nerozzuřilo, že bych musel upustit páru. A jelita ze\na zadečku ti také neudělám. (mrk)

Mám názor totozný s Tarou.

Uvazuji bystre, s chutí
(coz se u mne slusí),
vsak jak probehne vyhreznutí,
nevím, na mou dusi. ;-)

“sukýnka rozevlátá kolem mých stehen
změní se v kůži vlka, kratinkou
co ukáže mnohem víc”

Lil, že bychom mohli dokonce zahlédnout i tvého vlka?... ;-)

Celý den štráduje po Sahaře,
Jana se raduje a cítí blaze,
pozdraví každičké zrníčko písku,
tu a tam nakape do hrdla whisku.

Kampak se hrabou ty krajiny český,
necítí naprosto pražádné stesky
po řekách, po lesích, loukách či houští,
šťastná je jedině v africké poušti.

Běžím sem s ujištěním, že tě za dílko nenakopu. ;-)

Tvoje dílko jsem nečetl v divokém šílenství. Ani poté nenastalo. ;-)

Jen ať ta pravda už ozve se –
i láska se někdy dost pronese… ;-)

„její povaha však vypadala
jako modrobílý pramen“

Ta dívka mi trochu připomíná Nil. :-)

Chodce kousou psi
pánícek to dovolí
drama v Podolí

„A mně se pěkně rýmuje
že do rána se miluje. „

A vězni se zas rýmuje,
že do rána se piluje. :- )

Neposílej mé sny k certu,
je to stejne hodne marné,
já te zmíním v testamentu,
polepsís si monetárne.

„ohnivé kštice bratranců „

Barva vlasů mi evokovala Zrzečku. A od nich byl už jen krůček k bratrancům Veverkovým. Ale ti to asi nebili… (mrk)

Povím tu také o svém častém dreamu,
potím se v lůžku, mám strašlivou rýmu,
vaříš mi čaje skoro celé kotle,
činíš tak s láskou, srdce šípem protlé,
natřásáš polštář s pravým husím peřím,
konejšíš slovy, každému z nich věřím,
osvěžíš moji chabou paměť,
že jsem chtěl ještě napsat závěť.