Ringo

Hned to tvé úvodní verbum –
Príjemné vzrusení nervu.

Mel jsem od zacátku strach, co to nakonec prijde. Uff, dobre to dopadlo, natáhnul jsem backory úlevy… ;-)

Máš-li pocit typu „ouvej”,
tak pomůže prosté zelí,
metrák hlávek hoďku krouhej,
a všechno je zase skvělý.

Nadšením až veška skáče,
teď naopak štěstím pláče,
minulostí je už depka,
netrápí ji holá lebka,
natrefila na vlasáče,
navíc ještě kudrnáče.

Promiň mi tu zcela jinou tématiku. ;-)

Zelený párek
sice život nezničí
ale můžeš blít

Těch občanů je stále více,
co smutně hledí na sněžnice,
a ač je srdce velmi bolí,
věší je k spánku do stodoly.

Tvé šaty nemaj mnoho látky,
vidět jsou stehna, záda, břich,
kukadla mužů slaví svátky
a každý druhý jasně vzdych.

No, vzhledem k cíli mne dost mrzí,
že někdy nejsem tvoje slzy… ;-)

Postojíme jak dvě sochy,
dejme tomu Curie, Stalin,
potom hupsnem do Macochy,
zaplaví nás adrenalin.

V Punkvě se dost vyřádíme,
vyzkoušíme tempíčka,
z duší žalost vyřadíme,
stisknem k sobě čelíčka.

Až půjdeme od propasti
zpátky domů po povrchu,
tak budeme prostí strastí,
zato plní kladných vzruchů
a chuti dělat v žití “juchů!”

Dveře si zabouch
dobrá je každá rada
přijde zakrátko?

Žvanící papouch
Hujerr! korrona! Rrwanda!
(to jen namátkou)

Párek Ivan – Vulkán René,
každý by dal přednost ženě,
lidstvo k smrti předurčené.

Nejdřív jsem se dost bál, že skončíš v popelnici, hodně se toho vyhazuje…

Zima se s reptáním vrací,
kdo proved reanimaci?

Rozhodla se zralá dáma
(a to není žádná fáma),
že se v “říjnu” života
z letargie vymotá.

Už jen na smrt čekat nechce,
zašla mezi horolezce,
sklízí (tvrdě maká) chválu,
brzy leze na Makalu.

Aktivit má jako máku:
Ráda skáče na padáku
a i na té dlouhé gumě,
osmiválec řídí umně.

Z hlavy škrtla hrob a věnce,
pomýšlí též na milence,
jednoho si vskutku našla,
na úšklebky začla kašlat.

I rodina se nejdřív mračí,
že je ten pán o kus mladší,
však rychle nejen Jana výská,
Luboš si je všechny získal.

(smajlík)

Z čeho žije dobré drama:

Po ránu si kafe pije,
moc si ho však neužije.

Vávra cejtí zatuchlinu,
první, komu dává vinu,
jsou u kupce myši,
ale nápoj od Maryši
ozvláštněn je jedem.

Smrtka kosou máchne,
tohle koncem páchne,
na hřbitov se jede…

Já po dočtení nahoru ruce nedal, ale ani ukazováček, natož prostředníček. ;-)

Když chceš líbat rtíky žabí,
zvládnout storno zakletí,
děj si hlavně bacha, aby
celkem dlouhé “odklínadlo”
do hlavičky správně vpadlo,
než ho řekneš zpaměti.

Není-li to právě tak,
bude z tebe ropušák.

Co takhle “úraz”
děje se jich pořád moc
měla dát pozor…

Okamžitě vlhnou očka,
obraz život zdravě sladí,
vždyť ten pohled na žraločka
naprosto nic nenahradí.

Stojí za “svým” Kanálem,
v hlavě pochyb lavina:
Nebudu mít namále?
Nebyla to kravina?