Brána tvaru psího srdce

nevíme, jestli se vrátíme, ale musíme tam jít

» autor: Kajuta

Procházíš branou tvaru psího srdce
která pomalu vyhořívá smutkem a rozpadá se v prach
Mávneš rukou do prázdna
vyplněným mořem vesmírné hmoty

Procházíš branou vystavěnou až ke klenutému stropu nebe
hvězdné mlhy stoupají od řek nicot
napospas cizině
na druhé straně má být vepsán tvůj osud

Počkej na mě, jdu Tě doprovodit
jdu s Tebou

Naše ruce jsou rozcestníky
ukazující na bránu ležící jak ztroskotaná loď
na výdechy mlžných spirál
na broušené kamínky hvězd připomínající větrné mlýny

otevírají se jako vypadlá mapa
ukazující nové obzory

nevíme, jestli se vrátíme
ale musíme tam jít

Tipů: 16

» 24.02.20

» komentářů: 13

» čteno: 468(19)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (13)

» 24.02.2020 - 19:53

Lilith

Smuténka veliká a krásně napsaná... jsem ráda, žes zpátky, snad další cesty povedou ke sluníčku a teplu a budou posypané květinkama a plné vůně lásky...
ST*+Z milý poeto, je to kouzelné nádherné dílko a víc mých slov k tomu netřeba ;-)
smutno z něj sálá

» 24.02.2020 - 20:19

vavaoko

Skvěle. ST

» 24.02.2020 - 20:45

byron

Některé cesty nás prostě nemohou minout...
ST

» 24.02.2020 - 22:51

Ringo

Tak teď už konečně přesně vím, co znamená to mnohokrát slyšené: Musíme tam všichni… ;-)

» 24.02.2020 - 23:09

Kapka

» 25.02.2020 - 00:16