planoucí tmou...

...
» autor: enigman
ta zem nebyla pro člověka
plochá studená a holá
půda tvrdá
žádná houští
jimiž se dá prodírat
žádné řeky
přes které se dá brodit
jen nehostinná pláň
kde vítr neustává

vypadala opuštěná
přesto tam stál
v podivném napětí
a jeho tvář zastíral
záhadně zasněný výraz
protože kdo má oči a vidí
najde krásu i tam
kde by ji slepý nehledal

naslouchal vytí severáku
v divokém šílenství
sněhových bouří
co pronikají až k duši
nechal ji uchopit a polaskat
chladivými prsty
a poddal se tomu doteku
jemuž se lidská ruka nevyrovná

vznesl se do povětří
plném teskných melodií
pozoroval proměny
oblohy za soumraku
odhaloval tajemství stínů
dováděl v purpurových vlnách
mihotavého světla nachové záře
v závoji rozevlátém
a prožíval tu moc i sílu
co vychází z říše středu
a proudí žilou

možná
měl rád život
rozverné písně a smích
vychutnával si pohodlí
dobré jídlo i pití
nosil skvostné šaty
obdivoval blyštivé klenoty
miloval jemné ženy
přesto
částí svého srdce byl
spjatý s pustinou
Tipů: 12
» 23.02.20
» komentářů: 8
» čteno: 442(11)
» posláno: 0


» 23.02.2020 - 09:28
ST
» 23.02.2020 - 09:54
ST
» 23.02.2020 - 10:13
předSTavoval jsem si krajiny Jacka Londnů;-)
» 23.02.2020 - 12:23
Líbí se mi, ST.
» 23.02.2020 - 13:33
byron
ST
» 23.02.2020 - 17:49
Tvoje dílko jsem nečetl v divokém šílenství. Ani poté nenastalo. ;-)
» 24.02.2020 - 16:13
ST*
» 24.02.2020 - 17:02
*ST*

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku