Ringo

„vonící dým se sytě line“ – tak to poutník možná putoval i před pár desítkami let po Ostravsku…

Divoká rostlino, ještě mám cit,
nevezmu na tebe herbicid.

Od Irči mám koresponďák,
prý jsem nula, navíc sprosťák.

Ani já nemohu nad zengem zmíněným rýmem jen tak mávnout rukou...

Tak jsem si oddychl, že nešlo o žádnou inzultaci muže dámami parapletem na hlavičku...

Na duši mám lehký mráček,
časově jsi retarďáček.

Skvostné je flamenco Terezy
asi tak tři metry od frézy,
dívka má půvab i ducha,
o takt se postaral buchar.

Teď už mi toho malého smrada není líto ani trochu.

Zato ve mně hlodá nepříjemné podezření, že budeš nebezpečně sečtělý. V tom bychom se my dva lišili ještě víc než jako noc a den... (emotikon bez vypláznutého jazýčku)

Možná dost podobně probíhaly před čtyřiceti lety zájezdy s Čedokem do Bulharska...

Škoda že to nebylo V písni od Pavla Lišky. Ale tobě odpustím...

Zítra bude malíř skicovat již něco mnohem veselejšího, třeba šibala buldoka, jak s blaženým úsměvem očůrává dopravní značku zákaz zastavení...

Teď mi tak nějak přišlo líto chudáka česneku, ten zřejmě už sám dávno intenzivně cítí, že se podobných hezkých veršů jako broskve asi nikdy nedočká... :-(

Vedlejší je žvanec v břuchu,
žít se dá z lásky a vzduchu.

Vlozil jsi do dílka operence,
to bezpochyby smí se,
tak dobra - vyprázdním se,
ale spat nejdu, jeste se mi nechce. (vycuraný smajlík)

Sluneční svit
prochází stvoly,
já nemám klid,
už totiž jasně čuji,
že daný čas promarňuji,
patřím mezi voly…

I já jsem byl na chvíli šoupálkem...

Ukřižování hrozí asi nejvíc vráně bílé...

No tak dobře, po dočtení těm ústům už přes hubu nedám...

Jen to zase nepřeháněj, ty tak usilovně komentuješ můj koment, až skoro cedíš krev... (cenzurou neprocezený smajlík)

Též cosi jiného se najít dá,
já na dně objevil hřebíček,
život je i tvrdý chlebíček,
někdy se setsakra zajídá.

Napříště Tarinko prosím scedit,
to mnoho práce přece není,
pak si tě budu více cenit,
nevznikne párek znesvářený. (mrk)