Svítání světů

» autorka: Lilith

Temnota bez konce, bez hranic
procházím její hustou černotou, oči dokořán, slepá však

svítící bod naděje zahlédnu v dálné dáli
běžím, bezhlesně volám o pomoc
světlo se v obrovskou svíci zlatou protahuje jak věž
s vysokým plamenem hořícím tmou
neprostupnou

ze tmy se přiblížila gigantická ústa děsivě našpulená
vichrózním fouknutím plamen uhasila

uhasila i život můj a já padám
padám kamsi do hlubin
na samé dno své existence

Náhle zřím
zlatý koráb Slunce
s nádhernými plachtami ohnivých bohů
výboji, které mne pohltí, obejmou jak liány blesků
celá se rozzářím novým životem

vím, že svítám, Sluncem jsem

.

Tipů: 12

» 12.06.17

» komentářů: 13

» čteno: 646(14)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: Excelence na útěku

Komentáře (13)

» 12.06.2017 - 20:08

Kajuta

Lil, je to moc krásné, máš fantastické vize a Tvá fantazie je bezrozměrná a bezedná. :) Líbí se mi, jak se malý bod přibližuje a stává se z něho věž. :) Krásně jsi to popsala, pak přislo to sfouknutí. :( A nakonec koráb s krásnými slunečními plachtami a zářivou pointou. :)

Moc pěkné.

ST a Z

» 12.06.2017 - 20:09

Lilith

Kajuta: Děkuji ti mooc za milou návštěvu i komentík :-)

» 12.06.2017 - 21:16

vavaoko

Převtělení do Slunce? V pohodě.
ST

» 13.06.2017 - 00:02

Ringo

No tak dobře, po dočtení těm ústům už přes hubu nedám...

» 13.06.2017 - 00:36

Tara

Zas jedna tvá sluneční...hezké
ST