Ringo

Škoda že to nebylo V písni od Pavla Lišky. Ale tobě odpustím...

Zítra bude malíř skicovat již něco mnohem veselejšího, třeba šibala buldoka, jak s blaženým úsměvem očůrává dopravní značku zákaz zastavení...

Teď mi tak nějak přišlo líto chudáka česneku, ten zřejmě už sám dávno intenzivně cítí, že se podobných hezkých veršů jako broskve asi nikdy nedočká... :-(

Vedlejší je žvanec v břuchu,
žít se dá z lásky a vzduchu.

Vlozil jsi do dílka operence,
to bezpochyby smí se,
tak dobra - vyprázdním se,
ale spat nejdu, jeste se mi nechce. (vycuraný smajlík)

Sluneční svit
prochází stvoly,
já nemám klid,
už totiž jasně čuji,
že daný čas promarňuji,
patřím mezi voly…

I já jsem byl na chvíli šoupálkem...

Ukřižování hrozí asi nejvíc vráně bílé...

No tak dobře, po dočtení těm ústům už přes hubu nedám...

Jen to zase nepřeháněj, ty tak usilovně komentuješ můj koment, až skoro cedíš krev... (cenzurou neprocezený smajlík)

Též cosi jiného se najít dá,
já na dně objevil hřebíček,
život je i tvrdý chlebíček,
někdy se setsakra zajídá.

Napříště Tarinko prosím scedit,
to mnoho práce přece není,
pak si tě budu více cenit,
nevznikne párek znesvářený. (mrk)

Hani, pokud miluješ šílenství v hlase, tak si poslechni některé moje namluvené dílko. ;-)

Vzhledem k předposlednímu řádku považuji tvoje dílko za trochu ujeté... (trojznakový mrkající smajlík)

„nikdy nevíš, které JÁ prožíváš
zda nejsi jinde jen kovová věc s čipy
zda letíš, prolínáš, či se rozpadáš a skládáš zpět
z kanceláře do zeleného chrámu prosakuješ
listí z úst pliveš bys poté špony nasál“

Tohle se možná bude zdát některým pracovníkům realitních kanceláří trochu „přešponované…“ ;-)

Tak jste se – někteří ještě na poměrně mladá kolínka – stali vysloužilci, vysloužili jste si totiž za pocitovou reakci převtělenou do textu moje poděkování.

Tara:

Když je z PC potemník,
depresičky hrozí vznik.

Fialka:

Ty jsi mi ale pěkné kvítko – cizí zažívací potíže ti dělají radost…

Psavec:

Však vyhněte se Titanicu,
člověk (a zvíře) nemaj vždy kliku,
nechci, ať křičíte: Do pytle, k sakru,
najeli jsme blbě na kru!

Dusbaba:

Pivo bez i s filtrací,
karakal vždy vyzvrací,
však tolerance značnou míru
našlo tělo u kefíru.

Dusbaba: Díky.
Někdy je holt lepší, neříkat všechno, co člověk ví...

Lil, já ti za tvou ódičku moc děkuji, ale obávám se, že mne vidíš přece jen příliš růžově. Jsem spíš nasmrádlý rybníček plný neplodných pijavic... :-)

Za vytvoření a zveřejnění tohoto dílka si popel na hlavu sypat nemusíš...

Kapička má spoustu milých,
z Litomyšle, Kobylis, Chropyně, Přibyslavi,
jezdí za ní, paří, slaví,
pijí všechno, i líh.

Však jednou vzkřikla: To ne, Zbyňku!
(nebo to byl přítel Zbyšek?)
zcela zvážněl jinak smíšek,
on ji nutil do pelyňku.

Za zvukové chrápající kulisy jedné z našich koček (původem Polky) se bez sebemenší stopy zapýření přiznávám, že mám jazyk naší společné české mámy také moc rád. (jako obyčejně bystrý smajlík)

No tak hlavně že netahá kokr po zahradě peřinu...

(Ani tentokrát se při čtení neozval nespokojený mruk.)