Skleněná nemocnice ve tvaru hvězdy

Tu noc mi bylo strašně moc špatně, jak ještě nikdy... dusila jsem se kašlem, měla šílené křeče v žaludku a několik hodin zvracela.
Když se to trochu zklidnilo, mohla jsem zcela vysílena konečně vypít ve vodě rozpustný prášek na žaludek. Ležela jsem bez hnutí jak přimražena na lůžku, by mohl nerušeně působit.

Náhle ještě v bdělosti jsem měla vizi:

Uprostřed bělostného jemného písku v jakési poušti ležely tři skleněně obdélníkové jakoby chodbičky spojené do tvaru nádherné průhledné hvězdy zářící ve slunci.
Každý její cíp - chodbička měl vchod na konci a u středu byly malé místnůstky, kde cosi světlounce zářilo, jakási průhledná mlha. V každé místnůstce jinou barvou.
V první světle oranžovou, ve druhé světle zelenou a ve třetí nejkrásnější bleděmodrou.

To už jsem cítila, že jen při pohledu na tu krásu poklidně usínám.

Už ve snu (i když jsem věděla, že ležím na posteli) jsem pomalinku prolezla první chodbičkou (byly asi 70 cm vysoké i široké) a zůstala ležet v první oranžové místnůstce. Během chvíle se mi ulevilo od bolení břicha.

Opatrně jsem vylezla ven a přesunula se do druhé chodbičky do zelené místnosti. Zklidnil se mi žaludek a cítila, ba přímo viděla jsem, jak se křeče rozplývají a unikají chodbičkou ven.

Při návštěvě třetí bleděmodré místnosti se ve mě rozprostřel blažený klid, jako bych se rozplynula celá.

Ach… a se mnou se začala rozplývat i skleněná léčivá chodbičková hvězda.

Po probuzení mi bylo tak lehce a cítila jsem se nádherně. Měla a mám stále pocit, že tuto skleněnou hvězdicovou nemocnici do mého snu někdo poslal a že byla skutečná.

Věřím v tajemné přátele mezi nebem a zemí.
;-)

.