Ringo

„v skleník, kde ananas.

Ve květech pookřeje
když tvůj smích sládne, v hře je,
…
na toulky vzala nás”

zde jsem jako veliký milovník (rýmů) pookřál… ;-)

Už hned ta anotace byla interesantní. A samotné dílko to (v dobrém) dorazilo.

U názvu jsem si pomyslel – vida, tak Jirka se pustil i do zbásnění brýlí Otakara Motejla... ;-)

Lil, je vskutku velmi překvapivé, kolik si toho ze svého útlého dětství pamatuješ! Já si například vybavuji vyplivování dudlíku až teprve kolem osmého roku. Ba ba, mezi námi dvěma jsou velké rozdíly. (a ne pouze co se týče množství vzpomínek...)

Já mám zvyk číst si tvoje dílka. Snad to není nebezpečné... ;-)

Asi ti bije zvon na poplach i v hlavě, když jsi zjistil, že se s komentářem přišourávám já. Ale nebudu tě trápit a už zase mizím... (snad též v mlze tvého zapomnění)

Chápu tvůj vztek, Vandičko,
a dobře, že se bráníš,
však uber v ranách maličko,
chlapa vážně zraníš.

Okovaná lodička
na hlavě mu tančí,
po zásahu očíčka
neh toho už rači.

Lupič dávno leží v šoku,
co uďál, byl hnus,
tak ještě úder do rozkroku,
potom ale šlus.

Květko, u tvých Ponožek jsem cítil určité obavy, jestli mi půjdou pod nos... ;-)

V množině všech mužských tvorů
je většina jak ty,
z ženských masy Daliborů
v mžiku dělaj akty.

Ne, je to silnější než já – představuji si, jak sedíš nahý u PC a píšeš toto dílko... ;-)

„a motýlkové na bále“

Hlavně ne moli na šále! ;-)

Já to vím už dávno, co chceš. A ty to zatím ještě jenom nevíš, že to víš také. Chceš mít pod dílkem můj hezký komentář. Vím, že tě zklamu, ale máš holt smůlu, mně se žádný takový psát nechce.
Chci však, abys věděla, že je to jenom dnes.

;-)

Marku, podle mne ses jako Autor zachoval dost macessky k línání, coz je - obzvlást pro majitele zvírat - neméne dulezité.

Ac jsem jinak komentátorsky nesmírne líný, tohle jsem proste napsat musel. ;-)

Ve tvojí básničce o říčním vlku
najde se dost rýmů – frků. :-)

Věnovat se tvé Matce jsem nejdřív neměl moc kuráž, ale pak jsem její zbytky sebral... ;-) (snad se nebudeš zlobit za hororový dvojsmysl)

Kam se na tuhle akci hrabe Woodstock... ;-)

„Spatříme otisky srnčích kopýtek směrem k plachosti.“

Tohle zanechalo v mé čtenářské mysli nejhlubší otisk, jde tudíž o verš s nálepkou „favorit“.

Prekrásné atmosky nastalo zabití,
autor a zvírata v psychickém zmatku,
vidí zde najednou jen spoustu zvratku
a z toho pohledu je jim az na blití.

Prístí mel ochranku, dva statné levharty,
koncert prost hosánku, probehl bez party.

Kurva, chcu ti, Marku, ríct, ze se mi tvoje dílko moc zamlouvá. (úsmev)

Ano, než člověk natrvalo zhasne, tak by měl něco – nebo ještě lépe někoho – rozsvítit. U lidí přece neplatí to dřívější heslo pro úsporu elektrické energie: Nesvítí někde zbytečně?

(smajlík s již ne bíle svítivými tesáky)

„Díky za tvůj úsměv
za milé oči jak lucerny broučí“

Není zač, Lil, rádo se stalo... ;-)

„obejmem´ se, zasmějem´ se
zavrtáme do sebe“

No já nevím, poklade, nebudeme vrtáci?... :-)

Zítra budou skřítkové slavit vlastně smutné 51. výročí přepadení rudým obrem. ;-)