Snad?

Co je to za mámení, jež mění slova v rým?
Jaký to zázrak mění slova ve verš a šprým?

Snad je to kouzlem, snad jen mrknutím,
snad to jen ve světle maluje stín,
snad slza je to v démant proměněná,
snad jen výkřik té, jež je již němá,
snad jen vůně touhy, co duší hnula,
snad jen nula, jež k ničemu přilnula,
snad špitnutí zamčené na petlici,
snad jen dech co dechu zhasil svíci.
snad jen chvilka v čase rozpustilá,
snad jen duha barvami provinilá,
snad jen z pohledu otisk citu na sítnici,
snad uzlíček lásky ve šmodrchanici?

Co je to za kouzlo, jež den mění ve fantazii?
Co to za mam, jenž fádnost mění v poezii?

Snad slunce co hřeje i za temnými mraky,
snad láska jež rozehřeje duši, a tělo taky,
snad puget z klobásek a sýrů darovaný,
snad čas druhému nezištně věnovaný,
snad český lev s ocasy dvěma, i vpředu,
snad sváteční neděle, co je už ve středu,
snad dotek dlaní, by duše nevychladla,
snad kočka, jež pod peřinu se přikradla,
snad pes, jenž na Měsíci věnečky vije,
snad rande s paní Smrtí, které se přežije,
snad vana plná piva, v něm lepá diva,
snad shovívavý úsměv Boha, jenž se dívá?