Slávka

Oslovila*
Vítej doma*

Sem se ráda vracím*

Tvá poesie není "spotřební" a to je fajn*

Lotyčko, mi bereš slova z úst... Tolik krásy a něhy jsi tu vymalovala...*

Ňam*

Mistrovská*

Silná káva!
Dím, že bych asi v tomto případě neuměla mlčet a každopádně o tom s panem doktorem pohovořila. Jsi mi připomněl slova Heleny Růžičkové z filmu Vlak do dětství a naděje: "Na tragickej život jsem já pes." Jak se znám, mně by pak bylo líto, že jsem se té paní nezastala. A na sestřičku bych se pěkně mračila! :*)

Lotyčko, mně se zdá, že jsi strašně moc poeticky vyrostla. Publikuješ tu vskutku mistrovská díla - ta Za bouřky oslovila as nejvíce*

Lotyčko, to je krása*

Dneska jsem u Tebe jako uvytržení. Je fakt, že mám v sobě silnou dávku léků, ale stejně vím, že je to úžas na Tvou krásnou poesií*

K téhleté básni se moc ráda vracím, René* Dím, že jsi vskutku pan Básník

Není to sentiment, René, ale ryzost*

Myšlenka i poetická forma jejího zpracování je výborná, René* I rumělku u mne vykreslila.

Uzdravuje se to, co má být uzdraveno. A k tomu je holt někdy i krapet rosy třeba. A kytička bez vláhy nevyroste. Tož tak, Lotynko*

Ňamka a nehádej se*

Lotyčko, mně se ani dýchat nechce, bych mým zastavenim se zde nerušila*

Touličko, ta je tak průzračná, že musí jít zkrátka mé přísné oko stranou*

Jsi kouzelník poetična*

Mesiáš je v každém z nás, Lotuličko*
...a jaro se hlásí i přes sněhové peřiny, neboj*

I bolest umí psát krásné melodie*