Slávka

Říkám si, Verunko, kéž by to opravdu byla pro Tebe konečná a ta odřená kolena vedla k Tvému poznání, že cesta jsi jen a jen Ty. Ty rozhoduješ, Ty dáváš hodnotu. Ty vytváříš koncepty ve své mysli, Ty v ně věříš, Ty jim dáváš podporu a energii, bez Tebe de facto nemůže Tvé trápení existovat. Nikdo jiný to za Tebe nemůže udělat. V tom je ta bezmezná svoboda každého z nás. Posílam Ti velké pohlazení a obejmutí* Měj se ráda, kytičko, a věř, že jsi neustále milována* Papa

Je znát, že je Ti hebounko na duši. A to je ten největší poklad, který sis mohla z Počátek odvézt*
Mám radost :*).

Krásné verše jsi do modra vetkala, Lotynko*

Psala si ji srdcem, Jituško, pohladila mě*

Víš, Sio, když rosenka skrojí slzy, tak u mne zkrátka prší. Je to jen taková jemná metafora pro déšť. A klidně analyzuj, vždyť je to Tvůj svět :*). Papa a děkuji*

A vám, moji literární přátelé, děkuji za návštěvy. Příliš toho nenamluvím, ale věřte, že si jich moc vážím :*).

Slávka

To vypadá dobře!
*

Jsi odvážnější než já :*). Mám také mini z min, ale netroufám si ji zveřejnit.
Uf. Tvoje katastrofa mě donutila ke zpovědi :*).

Pošmákla jsem si. A jak! Nářečí Ti moc sluší*

K téhleté básence se moc ráda vracím*

a.j. :*)...

René, Ty jsi divoch :*)... *

Lotynko, Ty vydáš jednou básní za deset*
Dál jsem již ticha, neb jen tak lze vnímat krásu, kterou svým dechem zde zanecháváš*

Ráda se k této básni vracím, Mařenko*

René, Ty jsi poetický klenot Libresu!*

Ňam*

Ouplně čubíkovská*

Nepřestáváš kouzlit se slovy*

Naprosto dokonalá*

Ty umíš člověka chytit za poetické srdce*

!*