labuť

Krásně si spolu ladí, obrázek i báseň.

Zprvu smutek do mne příběh vlil
však konec tvář rozjasnil :-)

Láska obohacuje i okrádá,
roní slzy smutku
i radost nechává

V nás

Ve Tvém srdci klokotá, ne řeka, ale touha lásky... :-)

Pocity spletené od sluneční záře
v bílém plédu zimních stínů
zahákly se v duši mé
jsou krásné, inu

Když ona je lenost někdy tak krásná :-))

Něco podobnýho mám doma a občas jsem napnutá jak strunka, co vymyslí... :-))

Za plentou noci
tiše se sní,
osudy, touhy
melodií zní

Připomněl jsi mi Lorraine a její dílko na pokračování...

Máš velký dar a um, jak emocím prošlapat cestu do lidských duší...

Lechtáš život na tejmných místech nekonečnosti... tajemně a hezky. :-)

Trefná, pěkná, POVEDENÁ!!! Určitě i Jiří Wolker by Ti zatleskal.

Je důležité slovo říci
v pravý čas a v pravou chvíli
Však někdy je to umění

Však já vím, kam Tě to táhne,
kde srdce Tvoje zaplesá
a duší rozhoří se krásně
touha, co tepem zamotá

O hříchu začne se ti zdát
když doma přestaneš být rád

S něhou jsi napsala o mužské duši a touze
Vetkala do slov vzpomínky na lásku
Na modrém podkladu, jak nebe myšlenek
Probouzíš v duši mé obrázky v láskové duze

... a srdce klapala...***

Čas nezatavíš, ale můžeš si ho udělat krásným... však Ty to víš.

Znám ten pocit... můj se stáčí k mamince a pár věcem, co mám navždy schované...

Jak píšeš... skvělé dobíjení baterek a... kola se můžou točit dál... :-)