labuť

Krásu jsi ukryl do mariáše.

Něžná, jako křídla ochranná...

Vyrazil jsi mi dech
to bylo prvotřídní!
Večer jdu na ples
baterky dobít
střevíčky protančit
múzu přivábit
a jak mi bude zítra...

Nechám se překvapit :-))

Po slaných slzách přijde hezké ráno
až láskou bude namlsáno :-)

Za obětavost a sílu v básni, ST!

Jsou to poklady, ti naši drobečci, když očka vypoulí, jihneme :-))

:-))...

Inu, toť otázka...

Nojo, když my jsme přes tu duši... :-))

Co ty víš, o čem ona přemýšlí,
když v noci hluboké si Tebe
tajně prohlíží... :-)

Už jsem ji četla, ale pořád má grády, možná proto, že moje dcera je holka od koní... :-)

Ladíte, děti, ladíte :-))

Mario de Janeiro: To já děkuju, Mario.

Dokud jsme touhle nemocí unášeni a létáme, není důvod léčení. Přijde-li opak, je zle a lékem je odpuštění a vymazaní všech zlých myšlenek, protože jinak se budeme trápit dlouho... a navíc, na světě je tolik krásných lidí, tak proč trpět kvůli jedinému.... Se mi to kecá, co? :-)

Já mám jednoho malého na poličce u postele.

Krásně si spolu ladí, obrázek i báseň.

Zprvu smutek do mne příběh vlil
však konec tvář rozjasnil :-)

Láska obohacuje i okrádá,
roní slzy smutku
i radost nechává

V nás

Ve Tvém srdci klokotá, ne řeka, ale touha lásky... :-)

Pocity spletené od sluneční záře
v bílém plédu zimních stínů
zahákly se v duši mé
jsou krásné, inu